Když se probudím, je cítit vůně kávy, z kuchyně se ozývají hlasy a smích, několik lidí už musí sedět u snídaně. Jdu se osprchovat, bručím, došla teplá voda. Po třetí kávě a živé diskuzi nad posledními články v novinách, si uvědomím, že mám zpoždění. Skočím na kolo a jdu se přidat k celé tlupě lidí a postarat se na zahradě o brambory, vytrhat plevel na záhonech, sklidit červenou řepu a fazole, bojovat proti slimákům.
Po našem zahradnickém obědě se vracím na barák; dnes odpoledne se starám o Zoé, jedno z dětí z našeho baráku. Po siestě ji vedu do kolektivních jeslí. Zatím jsem se rozhodla děti nemít, ale starat se o děti druhých je vpohodě, každopádně jestli je mít budu, tak chci, aby vyrůstaly s dalšími dětmi a dospělými. V jesličkách si hrajeme s Gustavem na panenky a s Matildou na kamion. Třídím nové pytle s dětským oblečením pro free-vetešnictví. Ve čtyři se se k nám přidávají dospělí a všichni-všechny jdeme do parku.
Na cestě zpátky znovu přemýšlím o těch článcích o squatech, které jsme četli.y ráno. Zas jsme jednou konfrontováni s nestydatou slátaninou a tyto řeči o ilegalitě našich životů mě opravdu začínají lézt krkem. Když je squatování nelegální, pak všechno, co z něj vychází musí nutně být špatné. Přitom jsme neustále svědky toho, jak je to, co požadujeme, přebíráno: tuhle projekty "ekologické čtvrti", tamhle bytová družstva, Agenda 21 a udržitelný rozvoj se všemi možnými příchutěmi. Viditelně, to, co vadí, není žít podle těchto kritérií, ale dělat to naším způsobem bez požádání o dovolení. A navíc nás otravují kvůli nelegálnosti squatu, ale nikdy se nemluví o nelegálních postupech, k nimž sahají majitelé a jejich spojenec Stát*. A nikdy se nemluví o existujících zákonech, které např. umožňují Státu uplatňovat svoje předkupní právo na prázdné domy a právo na vyvlastnění v případě bytové krize**. A nechoďte za mnou s názorem, že spekulace už neexistuje! Realita je taková, že vidíme jednoho majitele, jak získá dvě budovy za dva miliony franků a za pět let budou nájmy zase znovu neomezené, to všechno jenom proto, abychom "konečně udělali.y byty pro lidi, kteří je potřebují", a přitom tam předtím bydlelo 80 lidí! A potom, tahle diskuze o legalitě a nelegalitě se nikam nehýbe. I když jsou jejich procedury k našemu vystěhování legální, zákony se pořád mění, jsou dělány těmi, kdo z nich mají prospěch, takže zákony nám nezabrání požadovat právo na jiný život, autonomní a samosprávný, v prostorách, které jsme si vybrali.y.
Dnes večer je baráková schůzka a je spousta věcí, o kterých je třeba diskutovat: vyskytla se závada na trubkách a jeden hajzl je ucpaný. Kdo se toho ujme? Máme izolační materiál, pro který je třeba zajít do skladů, kde pracuje Jerome. Taky musíme najít nějaký termín pro Geraldine, která nám přijde vysvětlit, jak opravit olejová kamna. A taky se ještě musíme domluvit, kdo tu bude v době, kdy Yvan a Marcia budou cestovat a také musíme zorganizovat příští vaření: jsme na řadě, takže musíme uvařit pro ostatní baráky. Máme hory ječmene, tak co kdybychom udělali.y obrovský taboulé? A je tu také Isa, která nám musí udělat shrnutí poslední schůzky Intersquat. To bude pěkně dlouhá schůzka...
Při čekání na začátek schůzky se nás několik sejde v kuchyni, Stef bere z ledničky černé ředkve: "Víte někdo, jak se tohle vaří?" Koukáme na sebe a chechtáme se. Nakonec Emile zavolá svojí babičce, která nám dá recept. Je to supr znovu se učit vařit zeleninu, která u nás roste a na kterou jsme zapomněli.y, a navíc to nechutná špatně.
Konečně si jdu lehnout, schůzka byla supr a jídlo fakt dobré. Hlavu na polštáři, přemýšlím: nikdy se neomluvím za to, že nežiju, abych platila nájem, abych strávila život vyděláváním na něj, abych se umořila v zaměstnání a musela polykat prášky na nervy. Chci nadále trávit své dny s dětmi a s přáteli-přítelkyněmi, dělat to, co se mi líbí, a ne pouze to, k čemu jsem nucena.
Žít ve squatu není pouze odpovědí na bytovou krizi, je to návrh na jiné způsoby uspořádání našich životů. Dokud na to budeme mít chuť, vždycky to bude aktuální! Obsazujeme místa a ulice, abychom experimentovali.y s jinými způsoby, jak věci dělat, jinými, než ty, co jsou nám vnucovány, a abychom uskutečnili.y svá přání. A dobrou noc, sakra, a dlouhý život našim barákům!
*) Např. administrativní rozhodnutí (opravy a úpravy budov), které umožnilo vystěhování Rhina, nebylo publikováno ve FAO (oficiální dokument, kde se musejí objevit administrativní a legislativní rozhodnutí). **) Stát může použít svoje zákony od chvíle, kdy množství prázdných bytových prostor je pod hranicí 2%. Už několik let se množství nachází hluboko pod hranicí (aktuálně 0,3%).
Originál: Vie de squat
SQUAT LIFE
I wake up, it smells like coffee. Voices and laughters are coming up from the kitchen. Several people must already be sitting at the breakfast table. I go on and have a shower, grumble a bit. No more hot water. After the third coffee and enlivened conversations around the last newspaper articles, I realize I'm late. I sit astride my bike and meet up several people in the garden. We take care of the potatoes, weed the flowerbeds, harvest beetroots and beans and fight against slugs.
After our gardeners' meal, I go back to the house. This afternoon, I'm the one to take care of Zoe, one of the kids from our house. After her nap I bring her to the collective child-care center. At the time I chose not to have kids, but taking care of other people's ones is nice. And anyway if I have some, I want them to grow up with other kids and other adults. At the child-care center we play dolls with Gustave and trucks with Matilda. I sort out the new bags of baby clothing for the free shop. At 4pm the grown-ups join us and we all go to the park.
On the way back I think about those articles about squatting we read this morning. Once again we're facing a bunch of rubbish and this speech about the illegality of our way of life is really starting to piss me off. As squatting is illegal, everything that comes from it has to be bad. Actually, we keep seeing what we stand for taken over: projects of "ecological neighbourhoods" here, housing co-ops there, agenda 21 and sustainable development everywhere. Obviously the problem is not living through those criterions but doing it our way without asking for permission. Above all, we always hear about the illegality of squatting, but never about the illegal procedures the owners and the state* are using against us. And, we never hear about the existing laws that allows the state to use its right of pre-emption on empty buildings, and its right to expropriate in case of housing crisis**. And don't you tell me that speculation doesn't exist anymore ! Truth is that you see an owner buying two buildings for 2 millions of francs, and in 5 years the rents will be unrestricted again, all of that "to finally make new housing facilities for people who need them". When in fact 80 people were living there ! And anyway this debate between legal and illegal is a waste of time. Even if their procedures to evict us are legal, laws are changing all the time, they are made by those who benefit from them. Therefore it won't keep us from claiming our right to live differently, in an autonomous and self-managed way, in the spaces we choose.
Tonight there's a meeting at home and many things to talk about: there's a plumbing problem and a toilet is choked up. Who's gonna take care of that ? There are insulation items that we have to take over from the warehouses where Jerome works. We also have to find a day for Geraldine to come and explain how to fix the oil heater. And we still have to see who we're welcoming while Yvan and Marcia are travelling, and organize the next baking : it's our turn to cook for all the other houses. We have kilos of barley to get rid of, so why not make a giant tabbouleh ? And there's still Isa who has to give us a summary of the last Intersquat meeting. It's going to be a long meeting...
In the meantime, we find several of us in the kitchen. Stef takes a black radish out of the fridge : "Do you know how to cook this thing ?" We look at each other, laughing. In the end, Emile calls his grand-mother who gives us a recipe. It's cool to re-learn how to cook local vegetables we had forgotten.It doesn't even taste that bad.
I finally go to bed. The meeting was nice and the food really good. My head on my pillow, my thoughts pass by : I will never apologize for not living to pay a rent, for not wasting my life earning a living, for not killing myself through work and having to swallow Prozac. I will keep on spending my days with kids and friends, do what I like to do and not only what I have to do.
Living in a squat is not just an answer to the housing crisis, it's suggesting other ways to organize our lives. As long as we feel like doing it, it is alive. We occupy places and streets to experiment other ways than the ones we're being told to and to realize our desires. Fuck it, good night and long life to our homes !
* For example, the administrative decision (renovation of the building) that allowed the eviction of the Rhino wasn't published in the FAO (official paper where the administrative and legal decisions have to appear)
** The state can apply these laws as soon as the rate of empty buildings is under 2%. It's been way under 2% for several years (0,3% at the moment).