English Bulgarian Česky Pусский
Report from Autonomous Spaces Gathering
Les Tanneries, Dijon 24-25 November 2007
Presentations
People wanted a large alternative culture, connected to social struggle, and to create better links between autonomous spaces in other countries.
Rotterdam, Netherlands
Grune Voltage was evicted recently after 1 year. People tried to squat two other buildings unsuccessfully, but now have another building in mind and are planning a squat with cafe, infoshop, film night, free shop etc.
Not a good situation. The government are talking about making squatting illegal.
Berlin, Germany
Rigaer 94, Köpi, Schwarzer Kanal, and Leibig 34 are all under threat of eviction in the next 6 months. They are all established spaces, some have been running for about 17 years.
Following repression in the 90s, many of these spaces are half-legal and half-squatted leading to the peculiar situation where one room has a contract and the next room is a squatted space.
There was a big demo on 8 Dec in defence of Free Spaces, and a new campaign is beginning to try and co-ordinate the response of these spaces to further repression and eviction.
The cops method of eviction is pretty full-on with special forces being used.
Barcelona, Catalunya
The gathering was attended by people from Barcelona representing the Squatters Assemblea which regularly brings together those from squatted residential spaces and squatted social centres in the city.
The Assemblea has discussed possible actions for the April Days of Action: squatting a big place in the centre because most of the big social centre have now been evicted. They want to involve non-squatters in defence of squatting practice and are trying to include different political groups.
The general political context of Barcelona is difficult to describe partly because everyone has a different perspective on it, but generally it would seem that in the last 2 years there has been a big offensive against squatters using a new police force with new strategy and new legal techniques. It is a difficult moment with an increasing lack of political spaces and it is hard to gather people together under a common banner.
Hamburg, Germany
One squat still stands, the Rote Flora, which is facing eviction or contracts in about 2 years.
There is a lot of energy in Hamburg to make things happen on issue of autonomous space. They are interested in not just defending spaces, but also in how to create a different perspective and to change the situation from a defensive position to a more offensive one.
However, police strategy is very effective and people are not very motivated to break new laws.
Copenhagen, Denmark
They have no autonomous space at the moment, following the eviction of the Ungdomshuset.
Since March 1 2007, there has been militant action, demos and civil disobedience. People take to the streets every Thursday.
There are ongoing negotiations with the City Council and the Mayor who are increasingly receptive to giving the people an autonomous space, as the police have said they cannot commit any more resources to fighting this struggle – there have already been 2000 arrests. However, a problem has begun to emerge after the action of G13 in October where 1000 took the streets and squatted land, with the media and the politicians trying to divide the movement by drawing a distinction between good people negotiating and bad people taking action. They are not succeeding in this, and people are attempting to destroy this distinction by everyone participating in different kinds of action and being very aware of the problem, but it is difficult, and it is increasingly hard to keep people together in the absence of a shared space.
The people in Copenhagen are also demanding a building in a 'safe' area. The good news is that the raids in March have been judged to be illegal and compensation will follow.
Poznan, Poland
Rozbrat is a 13 year old squatted space, the oldest in Poland. It is huge, with an Anarchist club, 2 bars, 2 concert halls, living space (including wagonspace) and a library etc. Located in the centre of Poznan, the squat has 3 private owners who own different parts of the squat so it is always difficult to know what is going on.
It is the only politically active squat and is not strictly autonomous as it is used by very different political groups. Anarchist Black Cross, Anarchist Federation, Anarcho-Syndicalist Trade Union (a workers initiative) all use the space. There is a strong emphasis on struggling against economic discrimination and generalised social struggle – rent increases, food costs, bill rises, the problem of emigration in response to economic conditions in Poland.
The squatters movement is not particularly strong in Poland. There are about 10 squats in total and most of these are not politically active spaces.
There is a good squat in Warsawa which is about 2 years old and, although some of it has been demolished, they are finding more space. There are also 4 squats in Wroclaw.
There are no regulations concerning squatting and are not currently facing any repression although, like everywhere, there is a lot of gentrification.
For the April Days of Action, they will probably focus on the struggle for lower rents.
Since the Dijon Gathering, there was a police action at the squat.
London, England
RampArt is 3 and a half years old and is part of a block: a warehouse and 3 squatted houses. The owners have changed and the houses are now under threat of demolition, although the social centre is not under immediate threat. It is the last building on the street which has not been developed.
In London, squatted social centres last 6 months at the most as the city (as in every city) experiences a steady, relentless process of gentrification. There are over 80,000 empty properties in London and an estimated 20,000 squatters, including a lot of Eastern Europeans.
There is very little co-ordination between squatted spaces or solidarity and the majority of squats are residential and non-political.
There is some activity against gentrification, and local campaigning against the Olympics in London in 2012 which will mean evictions of squats and possibly other residences.
It is possible to resist evictions the first time because you can find out the date of the eviction, but after this, the police and bailiffs can arrive at any time. People at RampArt are attempting to create more unity between the different spaces and want to do an events listing similar to the Info-Usurpa in Barcelona. There is a London Social Centres email list and there is also National Social Centres Network, but these really exist in name only.
The weakness of the social centres and squatters scene in terms of activity and solidarity reflects the state of the radical movement in England generally. Since the Dijon gathering, a national squatters meeting has been planned for February in Leeds.
Brighton, England
Squatted spaces in Brighton are mostly residential. There have been no squatted social centres for a long time because they get evicted so quickly, often illegally.
People get banned from Sussex (the county) after being evicted from traveller (wagon) sites.
Titnore Woods, however, is a protest site against a planned housing development which has been going for some years now.
The Cowley Club is a self-owned, self-managed libertarian social centre. This has been running for about 4 or 5 years.
Leeds, England
Squatting in Leeds has been strong for many years.
It is now primarily residential and there are quite a lot of squats. Some last for up to a couple of years, some only a few weeks.
There is a strong desire for more political squats and plans are in the early stages to prepare something like this.
A-spire was an occasional social centre which was based on the idea of a collective rather than a building. For about 5 years, two or three times a year, an A-spire would pop up for weeks or months and then disappear again. It was really important in generating links between different groups in Leeds: the political scene, the music scene, the free party scene, and for reaching out to new people. In the last years, the squats Maelstrom and Technopolis were temporary spaces largely focused on challenging surveillance society, Queer Mutiny squatted buildings for events, and Hannover Square and Newton Grove succeeded in making strong links with asylum seekers.
There is a move towards buying and renting spaces due to the perceived importance of permanence and the need for spaces to mobilise from. And people are frustrated with constant evictions. But there is a lot of debate about this tendency towards legitimate spaces and the impact of this on radicalism.
Toulouse, France
There is a lot of connection between rural and urban areas which each provide a different context for struggle.
Rural spaces tend to be more long term, and it varies in the city.
One squat that has been in Toulouse for 11 years was evicted last year, but another La Chapette has a more longterm perspective and is fighting with homeless people to reclaim public space. The reason it has a longer term perspective is felt to be the existence of a common front in the neighbourhood.
Ideas for April are to focus on reclaiming public space, to fight against the urban renovation that forces a separation between spaces. There is a strong desire in Toulouse to resist the atomisation and fragmentation of public space.
Thessaloniki, Greece
Yfanet is a big factory near the centre which has existed as an autonomous space for the last 3 years. It was squatted after the 2004 EU Summit, when they realised how little visibility the anarchist/autonomist scene had in the City – and with only about 40 people really involved. So they decided to squt a building and make a visible project with cafes, computers, political associations.
They don’t want to establish autonomous islands however, and make great effort to make connection to general social struggles. For example, the Yfanet project made links with immigrant individuals and groups following the death of 3 immigrants and the hospitalisation of 200 after the football match between Albania and Greece.
This was the first real pogrom against immigrants to Greece. There were demonstrations in response to this situation, and a concentration camp for immigrants was destroyed.
In terms of city development, the conditions of precarity and new forms of living are existing. There was a struggle at the university for one year and big conflict everywhere.
Yfanet was a factory repossessed in 1967, firing all the workers. The place has stood empty and owned by the National Bank until it was squatted. It has now been sold to the culture minister who wants to make it into a gallery. Their enemy is not the bank or private landlord but the state. This is a new situation and they are trying to open the subject in the city, not knowing how it is going to work.
There has never been a social housing shortage in Thessaloniki so the history of squatting has always been a history of anarchists/autonomists setting up autonomous spaces as political and social tool.
The spaces in Athens and Thessaloniki are very connected to anarcho-autonomist ideas and squatting is seen very much as part of the general resistance to domination. The practice of squatting is not about protecting specific buildings, but about generalising resistance, spreading ideas, and producing conflict in everyday life. Because of this, it was felt that discussion about saving this and that particular space was not so interesting. More interesting is the discussion of what these spaces mean and create and how they generalise struggle and how these relationships and projects developed within the space can move beyond the walls following an eviction.
Autonomi sts in Thessaloniki participate only in demos they create themselves. They do not participate in demos organised by the mainstream left although they do participate in mixed student demos. May 1 last year was bigger than usual, with 800 autonomists (usually 300-500).
Strategic interests are improving visibility, the issue of flexibility and spreading ideas and how autonomous spaces co-exist and connect with broader social space/struggle. It’s about what we say, not just about the structure. We can find other spaces and we want to create struggle, not alternatives.
Canada
In Toronto, this year, there was a big march and the taking of a building. The longest squat was 3 months, and most squats are secret. Most squatting initiatives last 3 or 4 hours before the police evict.
When the Pope came to visit, people chose a building with no owner and squatted it. The state posted armed guards on the building for 5 months after the eviction. The emphasis in Toronto is less about creating autonomous spaces as about creating housing for the homeless and the poor, and squatting is sometimes used as a lobbying tool to pressure the government to provide more social housing and turn the empty building into accommodation.
Also interested in housing actions and the April actions are a domestic violence group, as women suffering from domestic abuse often have nowhere to go. OCAP is also planning to do a small action in April.
In 2003, 6 cities took part in a National Day of Squatting. There will be a similar call-out for April.
The issue of taking (back) space in Canada of course goes beyond the autonomous scene. There is also the native drive to reclaim their land with occupations. The belief among some is that they are not squatters, the white people are although this is not an attitude held by everyone as not all native Americans are nationalist and would not say that all white people are squatters. The First Nations movement squatted a former military base and held it for 8 or 9 years and also occupied an aggregrates mine for 9 months because it was being operated on their land. Canada ABC are promoting the case of Sean Brant in relation to this occupation. They also blocked a major highway, costing the government millions of dollars.
There is an area of reclaimed land in BC which has been reclaimed for 7 years and faces eviction before the 2010 in British Columbia Winter Olympics to make way for the building of ski resorts.
Montreal is very different to Toronto, with a big separation between English and Frech speaking community. In 2001, a big social centre was kept for 10 months, but there has been nothing since then. People would like to open an eco-village in the centre of Montreal. Generally, a city divided though.
Rome, Italy
Torre Maora has been occupied since 1992 and is both a living space and a social centre: it is a space for activity around the issues of animal liberation and prisoner struggles, and also has concerts, benefits and a Biblioteca.
From 1994 on, there was a campaign of legalisation in Italy which divided the different spaces between those that accepted legalisation and those that refused, splitting the movement.
The biblioteca is involved in research, communication, distribution and diffusion of anarchist ideas. They are supporting the hunger strike of 770 prisoners with life sentences happening from 1 Dec who are fighting for the abolition of life sentences.
the head of the communist syndicate decided a zero tolerance of squatting. A lot of political repression: the authorities made raids of squatted spaces 2 years ago as a result of a political process which accused comrades of terrorist/subversive association. The authorities used this process to put pressure on places that don’t want to make agreements with the government.
Amsterdam, Netherlands
There is a move to make squatting illegal in Netherlands, but some feel (East Amsterdam) that this is not the issue, and that a condition of illegality for the squatting scene might even be a positive development for moving out of a ghetto.
For the last 10 years, squatting has focused on housing and been a bit of a squatting paradise which is not something to be celebrated. The squatting movement and the social spaces it sets up need to be more connected to broader social struggles.
The desire is to squat a particular space and explain why, putting it in a more political context.
Dijon, France
Les Tanneries has been occupied for 10 years. Previous to this, there was no squatting movement.
It has an anarchist background with the focus on taking housing and social space.
It has become an anarchist hub over the years.
It was occupied in 1998 despite a repressive local government and the occupation was accompanied by lots of actions, collective strength and some negotiation. Les Tanneries is now partially squatted and has a contract. This was a hard decision (look at Germany). People didn’t want to participate in a process that would aid the process of legalisation and bring down more repression on illegal spaces. They took part in a national debate about the legalisation of autonomous spaces, and took the final decision after talking it through with people from other autonomous spaces. There is a tension in the movement in France between those who want confrontational squatting and those wanting non-confrontational and Les Tanneries think there is a middle way. In the end, they felt it was important to have non-temporary, long-term spaces. However, after the contract was signed, they have had more battles with the council.
They want to move out of the anarchist ghetto and connect with broader social movements, using the space as a living, activity and resource space. Squatters in France are sans papiers, families, migrants etc. At least in the big cities. Les Tanneries want to keep the struggle building. When the government tried to make new laws about squatting (which is currently legal although evictions can be quick), there was resistance not just from anarchists but from other communities. There is not so much co-ordination between autonomous spaces across France, although there was a day of action against the Socialist Party buildings in 17 cities.
The autonomous spaces in France are involved in anti-prison struggle, anti-surveillance, anti-biometrics, support for sans papiers, and more recently issues coming out of banlieue uprising in 2005, anti-CPE. Actions have been taking to the streets, . economic blockades, university occupations. People from the squatting movement have seen how much they were in a ghetto and that it was a movement without limbs. So people have spent a lot of energy becoming more engaged with struggle outside the scene and in some places they have been really successful. This of course means there is more repression from the state not because people are squatting but because they are involved in confrontational political activity.
Grenoble, France
There has been a resurgence of political squatting over the last 8 years and particularly strongly in the last 2 years.
The squat “400 Spoons” provided a platform for different groups and associations from anarchists to other collectives. It was evicted 2 years ago, resulting in dispersal and people are now dedicated to housing issues, some living rurally and some in the city.
The person speaking from Grenoble made clear that she is talking as an individual and is part of a particular group of people. She feels that the autonomous scene in Grenoble could benefit from more visibility and that the people squatting need to come together more. Although the local government is left wing it is repressing squatting. There have been attempts to begin an intersquat forum. It is generally tricky phase after a “golden era”. The last building that was evicted got burnt down to prevent it being resquatted.
As regards the April Days of Action, there is no collective position in Grenoble and as yet no practical proposals. People are currently very busy with student movement. The feedback from this meeting will be important in generating ideas there.
Some people in Grenoble decided against legalisation because they didn’t want to set an historical precedent.
There are different perspectives in Grenoble: there is a new generation of squatters in Grenoble who are interested in the birth of an intrasquat; there is also an interest in legalisation; tension between the idea of the squat as a private space and a public space which can act as an interface with broader society and a space to do actions from.
Mannheim, Germany
There has been a process of renovation, surveillance and pro-consumption in Mannheim for the last 5 years, with the poor getting pushed out.
Squatting is hard: police come down very hard and evictions are rapid. There are several anarchist and anti-repression groups in Mannheim and there are lots of actions and street blockades, but they need more co-ordination with each other.
Lyon, France
Squatting is really easy – “even the cops are squatting!”
There has been a renewal of the squatting movement since 2 years ago with 10 new squats opening in the suburbs and the banlieue, and not just with people from the scene.
Since last year, squatters also began to return to the city centre which is really bourgeois.
There is a big intrasquat with about 60 people which meets monthly to organise a programme of activities and to organise against repression.
Her collective has squatted a building in the countryside near Lyons after their city squat was evicted in September after a gig. The rural area is super-rich and a very different experience, and it is quite difficult to maintain a connection with squatters in the city. But they want to try and move away from the town/country divide – not to ‘get back to the land’ but also away from a total focus on urban strategy, providing rural autonomous space.
There are lots of actions in Lyons about increased social control and surveillance.
St Etienne, France
Their squat was evicted a month ago but other squats have opened.
There will be a trial in May following a recent squatting attempt. The charges are criminal damage and refusal to give DNA. They believe this trial will be used as an example to criminalise squatters.
They will use April Days of Action to raise visibility around the attempt to criminalise squatting.
Brussels, Belgium
Has no longterm social centre, but people are linked to strong social movements such as the sans papiers.
There has been a lot of repression and a lot less tolerance towards squats: the last two attempts lasted 10 months and another lasted 10 days. People now focus on small group actions.
Leipzig, Germany
The autonomous district in the 90s that was a whole street of squatted buildings has now been legalised although there are still conflicts going on between these houses and the council, and problems with gentrification.
There is still alternative living with vegan market, community space and café.
There are also 2 legalised wagonplatz.
Not much connection between any of these projects.
Lithuania
Infoshops and Summer camps for activists and feminists.
Geneva, Switzerland
The squats are losing the battle. This year, 3 squats were closed.
There was resistance, with street blockades and direct actions, and four squats were held for 99 hours.
A group has started to organise around poor living conditions and they want to organise a strike against rent payments which seems to be growing in momentum.
Report ze setkání Autonomních prostorů
Les Tanneries, Dijon 24. - 25. listopadu 2007
Prezentace
Lidé touží po široké alternativní kultuře, propojené s boji za společenskou změnu, chtějí vytvořit lepší kontakty s autonomními prostory v jiných zemích.
Rotterdam, Nizozemí
Grune Voltage bylo nedávno vyklizeno po roce fungování. Lidé se pokusiliy zasquatovat dvě jiné budovy, ale bezvýsledně, teď plánují obsadit jinou budovu a udělat tam café, infošop, promítání filmů, free shop atd.
Situace není dobrá. Vláda mluví o zilegalizování squattingu.
Berlín, Německo
Riagaer 94, Köpi, Schwarzer Kanal a Leibig 34 jsou všechny ohroženy možným vystěhováním během následujícího půlroku. Všechno jsou to zavedené prostory, některé fungují už 17 let.
Po vlně represí v 90tých letech jsou mnohé z těchto prostorů napůl legální a napůl zasquatované, což vede ke zvláštní situaci, kdy jedna místnost má smlouvu a vedlejší je obsazená.
Veliká demonstrace na obranu svobodných prostorů proběhla 8. prosince a nová kampaň se pokouší zkoordinovat odpověď těchto míst na další represi a vystěhování.
Metody policajtů jsou pěkně vypracované a používají speciální síly.
Barcelona, Katalánsko
Setkání se zúčastniliy lidé z Barcelony reprezentující Squatterské shromáždění, při němž se pravidelně setkávají lidé ze zasquatovaných bytových prostor a zasquatovaných sociálních center ve městě.
Shromáždění diskutovalo o možných akcích během Apríla: obsazení velkého místa v centru, protože většina velkých sociálních center byla vystěhována. Chtějí zapojit lidi, kteří nejsou squatteři.rky při obraně squatterské praxe a snaží se zapojit různé politické kolektivy.
Celkový politický kontext v Barceloně je těžké popsat, částečně proto, že každý má na věc jiný názor, ale obecně by se dalo říct, že v uplynulých dvou letech byla velká ofenziva proti squatterům.kám, za použití nové policejní síly s novou strategií a novými legálními procedurami. Je to těžké období se narůstajícím nedostatkem politických prostorů a je těžké sjednotit lidi pod společným praporem.
Hamburg, Německo
Jeden squat pořád stojí, Rote Flora, který bude za dva roky před možností kontraktu nebo vystěhování.
V Hamburku je hodně energie dělat věci v otázce autonomních prostorů. Nezajímají se pouze o obranu prostorů, ale také o to, jak vytvořit jinou perspektivu a změnit situaci z obranné na ofenzivnější.
Nicméně policejní strategie je velice účinná a lidé nemají motivaci prolamovat nové zákony.
Kodaň, Dánsko
V tuto chvíli, po vystěhování Ungdomshuset, nemají žádný autonomní prostor.
Od 1.března 2007 dochází k militantním akcím, demonstracím a občanské neposlušnosti. Lidé jdou do ulic každý čtvrtek.
Probíhají jednání s radnicí a starostou, jež jsou stále více otevřeniy myšlence dát lidem nový autonomní prostor, jak řekla policie, už nemohou dát víc prostředků na boj s hnutím - už došlo ke 2000 zatčení. Nicméně objevil se problém po akci G13 v říjnu, kdy 1000 lidí vyšlo do ulic a zasquatovalo půdu, kdy se média a politici snažiliy hnutí rozdělit vytvářením rozdílu mezi "těmi dobrými" vyjednavači a "těmi špatnými" aktivisty.kami. Nejsou v tom ale úspěšní.é a lidé se snaží zničit tento rozdíl tak, že každý.á se účastní různých druhů akcí a že si jsou dobře vědomi.é tohoto problému, ale je to těžké a je stále těžší udržet lidi pohromadě, když schází společný prostor.
Lidé v Kodani také požadují vytvoření 'bezpečného' území. Dobrou zprávou je, že razie v březnu byly posouzeny jako nelegální a bude následovat kompenzace.
Poznaň, Polsko
Rozbrat je 13 let starý zasquatovaný prostor, nejstarší v Polsku. Je obrovský, s Anarchistickým klubem, dvěma bary, dvěma koncertními sály, prostorem pro bydlení (včetně wagenplatzu) a knihovnou atd. Nachází se v centru Poznaně, má 3 soukromé vlastníky, kteří vlastní různé části domu, takže je vždycky těžké zjistit, co se děje.
Je jediným politicky aktivním squatem a není striktně autononmní, protože je používán různými politickými kolektivy. Anarchistický černý kříž, Anarchistická federace, Anarcho-syndikalistické odbory (iniciativa pracujících) - ti všichni místo využívají. Velký důraz je kladen na boj proti ekonomické diskriminaci a na celkový sociální boj - zvyšování nájmů, ceny jídla, zvyšování plateb za služby, problém emigrace coby odpovědi na ekonomickou situaci v Polsku.
Squatterské hnutí v Polsku není nijak silné. Celkově existuje asi 10 squatů, z nichž většina není politicky aktivní.
Existuje dobrý squat ve Varšavě, který funguje asi dva roky a ačkoli byla jeho část zbořena, nalézají teď další místo. Také existují 4 squaty ve Wroclavi.
Neexistují žádné regulace ohledně squattingu a v současné době nečelí žádné represi, ale, stejně jako všude, je tu silná gentrifikace.
Pro dny April2008 se pravděpodobně zaměří na boj za nižší nájmy.
Od schůzky v Dijonu došlo ve squatu k policejní akci.
Londýn, Anglie
RampART je 3 a půl roku starý a je součástí obytného bloku: dílna a tři obsazené domy. Majitelé se změniliy a domům teď hrozí, že budou zbourány, nicméně sociální centrum není v okamžitém ohrožení. Je to poslední dům v ulici, která neprošla rozvojem.
V Londýně zasquatovaná sociální centra vydrží nejdéle půl roku, protože město (stejně jako každé město) prochází stabilním, nelítostným procesem gentrifikace. V Londýně je přes 80 000 prázdných budov a odhadovaných 20 000 squatterů.ek, včetně hodně východoevropanů.
Existuje slabá koordinace mezi zasquatovanými prostory nebo nějaká solidarita a většina squatů slouží k bydlení a nejsou politické.
Je vyvíjena nějaká aktivita proti gentrifikaci a místní kampaně proti Olympiádě v Londýně v r. 2012, která bude znamenat vystěhovávání squatů a možná i dalších bytů.
Při prvním vystěhování se lze ubránit, protože můžete zjistit datum, kdy k němu dojde, ale pak policie a soudní vykonavatelé mohou přijít kdykoli. Lidé v RampART se snaží vytvořit více jednotnosti mezi různými prostory a chtějí udělat přehled událostí podobný Info-Usurpa v Barceloně. Existuje mailing list londýnských sociálních center a také Národní síť soc. center, ale existují spíše jen jako prázdná jména.
Slabinou sociálních center a squatterské scény v rámci aktivity a solidarity odráží celkový stav radikálního hnutí v Anglii. Od dijonské schůzky bylo naplánováno národní setkání, které se uskutečnilo v únoru v Leedsu.
Brighton, Anglie
Obsazené prostory v Brightonu jsou hlavně pro bydlení. Dlouhou dobu neexistovala žádná zasquatovaná sociální centra, protože jsou strašně rychle vystěhována, často i nelegálně.
Lidé jsou vyhoštěniy ze Sussexu (kraj) poté, co jsou vystěhovániy z travellerských (wagen) kampů.
Titnore Woods je nicméně protestním kampem proti plánovanému bytovému rozvoji, které teď funguje několik let.
Cowley Club je koupené, samosprávné libertariánské sociální centrum. Funguje asi 4 nebo 5 let.
Leeds, Anglie
Squatterské hnutí je tu silné už mnoho let.
Je především o bydlení a existuje docela dost squatů. Některé vydrží až několik let, některé jenom pár týdnů.
Existuje silná touha mít více politických squatů a jsou také plány v raném stádiu připravit něco takového.
A-spire bylo příležitostné sociální centrum, které bylo založené spíše na myšlence kolektivu, než budovy. Po dobu asi 5 let, dvakrát nebo třikrát do roka se A-spire objevilo na několik týdnů nebo měsíců a pak zase zmizelo. Bylo opravdu důležité při vytváření kontaktů mezi různými skupinami v Leedsu: politická scéna, hudební scéna, free parties scéna, a pro informování nových lidí. V posledních letech byly squaty Maelstrom a Technopolis krátkodobými prostory široce zaměřenými na boj proti společnosti kontroly a sledování, Queer Mutiny squatovalo budovy pro akce a Hannover Square a Newton Grove úspěšně vytvořily silné vztahy s žadateli.kami o azyl.
Existuje směřování ke kupování a pronajímání prostor na základě uvšdomování si důležitosti něčeho stabilního a trvalého a potřeby prostorů, z nichž bychom se mohliy mobilizovat. A lidé jsou frustrovaní z neustálých vystěhování. Ale je velká debata o této tendenci k vytváření legálních prostorů a jejich důsledcích na radikalizmus.
Toulouse, Francie
Existuje velké propojení mezi vesnickými a městskými oblastmi, každá z nich poskytuje jiný kontext pro hnutí.
Vesnické prostory mají sklon být dlohodobější a ve městě je to různé.
Jeden ze squatů, který v Toulouse fungoval 11 let, byl vystěhován minulý rok, ale jiný squat La Chapette má dlouhodobější perspektivu a bojuje spolu s bezdomovci o znovunabytí veřejného prostoru. Za důvod, proč má dlouhodobější perspektivu, je považována společná fronta v sousedství.
Nápady na April jsou zaměřit se na znovunabývání veřejného prostoru, bojovat prit městské renovaci, která vnucuje rozdělení mezi prostory. Existuje silná touha po odporu proti atomizaci a fragmentaci veřejného prostoru.
Soluň, Řecko
Yfanet je velká továrna poblíž centra, která existuje jako autonomní centrum poslední tři roky. Byla zasquatována po EU Summitu v r.2004, když si lidé uvědomiliy, jak malou viditelnost ve městě měla anarchoautonomní scéna - a pouze s nějakými 40 lidmi zapojenými do akcí. Tak se rozhodliy obsadit budovu a udělat viditelný projekt s kavárnou, kompy, politickými sdruženími.
Nicméně nechtějí vytvářet autonomní ostrůvky a velmi se snaží o propojení se sociálními hnutími v jejich celku. Projekt Yfanet například vytvořil kontakty s některými imigranty a kolektivy, které se zabývají kauzou smrti 3 imigrantů a hospitalizací 200 dalších po fotbalovém zápasu mezi Albánií a Řeckem.
To byl první opravdový pogrom proti imigrantům v Řecku. Proběhly demonstarce jako odpověď na tuto situaci a byl zničen koncentrační tábor pro přistěhovalce.
Co se týče rozvoje města, existují špatné sociální podmínky a nové formy života. Na univerzitě bylo po dobu jednoho roku hnutí a všude probíhal obrovský konflikt.
Yfanet byla továrna vyvlastněná v r.1967, kdy propustila všechny zaměstnance. Místo zůstalo prázdné, vlastněno Národní bankou, dokud nebylo obsazeno. Teď bylo prodáno ministerstvu kultury, které z něj chce udělat galerii. Nepřítelem není banka nebo soukromý vlastník, ale stát. To je nová situace a oni se snaží otevřít toto téma ve městě, ale nevědí, jestli to bude fungovat.
V Soluni nikdy nebylo málo místa k bydlení, takže historie squattingu byla vždycky historií anarchistů/autonomistů, kteří vytvořiliy autonomní prostory jako politický a sociální nástroj.
Prostory v Aténách a v Soluni jsou propojené s anarchoautonomními myšlenkami a squatting je především chápán jako součást celkového odporu proti nadvládě. Squatterská praxe není o obraně specifického místa, ale o celkovém odporu, šíření myšlenek a tvorbě konfliktu v každodenním životě. Proto měliy pocit, že diskuze o ubránění toho nebo onoho prostoru není tak zajímavá. Zajímavější je diskuze o tom, co tyto prostory znamenají a co vytvářejí a jak zobecňují boj a to, jak se tyto vztahy a projekty rozvinuly v rámci prostoru se může dostat i mimo jeho zdi po vystěhování.
Autonomisté.ky v Soluni se podílejí jenom na demonstracích, které samiy organizují. Neúčastní se demonstrací organizovaných mainstreamovou levicí, ale účastní se na smíšených studentských demonstracích. 1. máj byl v minulém roce větší než obvykle, s účastí 800 autonomistů.ek (obvykle kol. 300-500).
Strategické zájmy zlepšují viditelnost, otázka flexibility a šíření myšlenek a toho, jak autonomní prostory spoluexistují a propojují se s širším hnutím za společenskou změnu/společenským prostorem. Je to o tom, co řekneme, nejen o struktuře. Můžeme najít jiné prostory a chceme vytvořit hnutí, ne alternativy.
Kanada
V Torontu se tento rok uskutečnil velký pochod a obsazení budovy. Nejdéle trvající squat vydržel 3 měsíce a většina squatů je tichých. Většina squatterských iniciativ vydrží 3 až 4 hodiny a pak jsou vystěhovániy.
Když přijel na návštěvu papež, lidé si vybraliy budovu bez majitele a zasquatovaliy ji. Stát postavil ozbrojenou stráž na budovu po dobu 5 měsíců po vystěhování. Důraz není v Torontu kladen ani tolik na vytvoření autonomního prostoru, jako na vytvoření bydlení pro bezdomovce a chudé, a squatting je někdy používán jako lobystický nástroj k vytvoření nátlaku na vládu, aby poskytla více sociálního bydlení a z prázdné budovy udělala byty.
Zájem na Aprilových dnech projevila také skupina zabývající se domácím násilím, protože ženy, které trpí domácím násilím často nemají kam jít. OCAP také plánuje malou akci na April.
V r.2003 se 6 měst zapojilo do Národního dne squattingu. Pro April bude podobná výzva.
Otázka obsazení prostoru v Kanadě samozřejmě přesahuje autonomní scénu. Existuje také Indiánský proud pro znovunabývání své půdy prostřednictvím obsazení. Někteří se nepovažují za squattery, jakými jsou běloši, ačkoli to není postoj každé.ho, protože ne všichni původní Američani jsou nacionalisti a neřekliy by, že všichni bílí jsou squatteři. Hnutí First nations zasquatovalo bývalou vojenskou základnu a udrželo ji po 8 nebo 9 let, a také 9 měsíců okupovalo sdružený důl, protože to bylo na jejich půdě. Kanada ABC propagují případ Seana Branta v souvislosti s touto okupací. Také zablokovaliy hlavní dálnici, což stálo vládu miliony dolarů.
Existuje oblast obsazené půdy v BC, která je obsazená už 7 let a čelí vystěhování před r.2010, kdy budou v Britské Kolumbii Zimní olympijské hry a budou se stavět lyžařská střediska.
Montreal se od Toronta velmi liší, je tam velký rozdíl mezi anglicky a francouzsky mluvícími komunitami. V r.2001 bylo velké sociální centrum drženo po dobu 10 měsíců, ale od té doby se nic nového nestalo. Lidé by rádiy otevřeliy eko-vesničku v centru Montrealu. Celkově, každopádně rozdělené město.
Řím, Itálie
Torre Maora bylo obsazeno v r.1992 a je jak prostorem pro bydlení, tak sociálním centrem: je to prostor pro aktivity kolem otázek osvobození zvířat a bojů za vězněné, také tam jsou koncerty, benefity a knihovna.
Od r.1994 až doposud probíhala v Itálii kampaň za legalizaci squattingu, která rozdělila různé prostory na ty, které akceptují legalizaci, a ty, které odmítají. To hnutí rozdělilo.
Knihovna se podílí na zkoumání, komunikaci, distribuci a šíření anarchistických myšlenek. Podporují hladovku 770 vězňů s doživotními tresty, která začala 1. prosince. Jde o boj za zrušení doživotních trestů.
Vůdci komunistického odboru se rozhodliy pro nulovou toleranci squattingu. Silná politická represe: úřady udělaly razie ve squatovaných prostorách před dvěma lety, jako výsledek politického procesu, kdy byliy kamarádi.ky obviněniy ze styku s teroristickými/subverzivními organizacemi. Úřady tento proces použily k nátlaku na místa, která nechtějí přijmout kontrakty s vládou.
Amsterdam, Nizozemí
Existuje proud, který chce squatting udělat ilegálním, ale někteří (Východní Amsterdam) jsou toho názoru, že tohle není podstatné a že podmínka ilegality by pro squatterskou scénu mohla dokonce znamenat pozitivní vývoj a pohnutí se směrem ven z ghetta.
Za posledních 10 let se squatting zaměřoval na bydlení a Amsterdam byl takovým malým squatterským rájem, což není nic slavného. Squatterské hnutí a sociální prostory, které vytváří, potřebuje být více propojeno s širším sociálním hnutím.
Touží po zasquatování specifického prostoru a vysvětlit proč, dát tomu větší politický kontext.
Dijon, Francie
Les Tanneries existují 10 let. Předtím tu nebylo žádné squatterské hnutí.
Má anarchistické pozadí a zaměřuje se na obsazování a sociální prostor.
Během let se stalo anarchistickým centrem.
Bylo obsazeno v r.1998 navzdory lokální represivní vládě a obsazení provázela spousta akcí, kolektivní síly a nějaká jednání. Teď jsou Les Tanneries částečně zasquatované a mají kontrakt. To bylo těžké rozhodnutí (podívejte se na Německo). Lidé se nechtěliy podílet na procesu, který by pomohl legalizaci a přinesl více represe pro ilegální prostory. Zúčatniliy se národní debaty o legalizaci autonomních prostorů a nakonec se rozhodliy po prodiskutování otázky s lidmi z jiných autonomních prostorů.Ve Francii je v hnutí napětí mezi těmi, kdo chtějí konfrontační squatting a těmi, kdo chtějí nekonfrontační. Les Tanneries myslí, že existuje prostřední cesta. Nakonec měliy pocit, že je potřeba mít nepřechodná dlohodobější místa. Nicméně potom, co byl podepsán kontrakt, proběhly další boje s radnicí.
Chtějí ven z anarchistického ghetta a propojit se s širším sociálním hnutím, používaje místo pro bydlení, pro aktivity a jako útočiště. Ve Francii squatují lidé bez papírů, rodiny, přistěhovalci atd. Alespoň ve větších městech. Les Tanneries chtějí budovat toto hnutí. Když se vláda pokoušela udělat nové zákony ohledně squattingu (které je v současnosti legální, ačkoli vystěhování mohou přijít velmi rychle), na odpor se nepostaviliy jenom anarchisté.ky, ale také jiné komunity. Není mnoho koordinace mezi autonomními prostory ve Francii, ačkoli proběhl den akcí proti Socialistům v 17 městech.
Autonomní prostory ve Francii se podílejí na hnutích proti věznění, proti sledování, proti biometrii, na podpoře lidí bez papírů a v nedávné době také na otázkách týkajících se nepokojů na předměstích v r.2005, a proti CPE. Akce se dostávají do ulic, dochází k ekonomickým blokádám, obsazování univerzit. Lidé ze squatterského hnutí viděliy, jak moc uzavřeni jsou ve svém ghettu a že jde o hnutí bez rokou a bez nohou. A tak hodně energie vložiliy do zapojení se do hnutí mimo jejich zdi a na některých místech byliy velmi úspěšníé. To ale také znamená, že stát je více represivní ne proto, že lidé squatují, ale proto, že jsou zapojenié do konfrontačních politických aktivit.
Grenoble, Francie
V posledních 8 letech došlo k obnově squatterského hnutí, zejména v posledních dvou letech.
Squat 400 Couverts poskytoval platformu pro různé kolektivy a sdružení anarchistická i jiná. Byl vystěhován před dvěma lety, což mělo za následek rozptýlení a lidé se teď zabývají otázkami bydlení, někteří bydlí na venkově, jiní ve městě.
Osoba z Grenoblu jasně řekla, že mluví sama za sebe a je součástí určité skupiny lidí. Má pocit, že autonomní scéna v Grenoblu by měla prospěch z větší viditelnosti a že lidé, kteří squatují, se potřebují více scházet. Ačkoli tam vládne levice, squatting je potlačován. Objevily se pokusy rozběhnout intersquatterské fórum. Jde hlavně o divnou fázi po "zlaté" éře squattingu. Poslední budova, která byla vystěhována, byla podpálena, aby už nemohla být znovu obsazena.
Co se týče Aprílových dnů, v Grenoblu není žádná společná pozice a také žádné praktické návrhy. Lidé jsou v současnosti zaměstnáni studentským hnutím. Zpětná vazba z tohoto setkání bude důležitá pro vytvoření nějakých nápadů.
Někteří lidé z Grenoblu se rozhodliy být proti legalizaci, protože nechtějí vytvořit historický precedens.
V Grenoblu jsou různé perspektivy: je tam nová generace squatterů.ek, kteří by rádi založiliy intersquat; také je tam zájem na legalizaci; rozpor mezi představou squatu jako soukromého prostoru a jako veřejného prostoru, který může působit jako mezičlánek s širší společností a jako prostor pro organizování akcí.
Mannheim, Německo
V posledních pěti letech tu probíhá proces renovace, sledování a podpora konzumu, chudí jsou vytlačováni pryč.
Squatování je těžké: policie se ukazuje být velmi tvrdou a vystěhování jsou rychlá. Existuje tam několik anarchistických a anti-represivních kolektivů a je hodně akcí a blokád ulic, ale je potřeba větší vzájemná koordinace.
Lyon, Francie
Squatting je opravdu snadný - "dokonce i policajti squatují!"
Před dvěma lety došlo k obnovení squatterského hnutí, bylo otevřeno 10 nových squatů na předměstí a to nejenom lidmi ze scény.
Minulý rok se squatteři.rky také začaliy vracet do centra, které je opravdu buržoazní.
Existuje velký intersquat s nějakými 60 lidmi, kteří se scházejí jednou za měsíc a organizují program aktivit a organizují se proti represi.
Její kolektiv zasquatoval budovu na venkově blízko Lyonu potom, co byl jejich squat ve městě vystěhován v září po GIG. Venkovská oblast je super-bohatá a je to úplně jiná zkušenost a je dost těžké udržet vztahy se squattery.kami ve městě. Ale chtějí se pokusit opustit rozdělení město/vesnice - ne aby se "vrátiliy zpět k půdě", ale také pryč od absolutního zaměření se na městskou strategii, poskytnout vesnický autonomní prostor.
V Lyonu je hodně akcí kolem zesilující společenské kontroly a sledování.
St Etienne, Francie
Jejich squat byl vystěhován před měsícem, ale byly otevřeny jiné.
V květnu bude soud o nedávném pokusu o squatování. Obvinění jsou z úmyslného poškození a odmítnutí poskytnout DNA. Věří, že tento soud bude použit jako příklad ke kriminalizaci squatterů.ek.
Aprílové dny použijí ke zviditelnění pokusů o kriminalizaci squattingu.
Brusel, Belgie
Nemají dlouhodobé sociální centrum, ale lidé jsou propojení se silnými společenskými hnutími jako lidé bez povolení k pobytu.
Probíhala silná represe a mnohem méně tolerance ohledně squatů: poslední dva pokusy trvaly 10 měsíců a jiný squat vydržel 10 dní. lidé se teď soustředí na akce v malých skupinách.
Leipzig, Německo
Autonomní okrsek, to byla v 90tých letech celá ulice plná zasquatovaných baráků, teď byl tento okrsek zlegalizován, ačkoli stále jsou konflikty mezi těmito domy a radnicí, a problémy s gentrifikací.
Stále existuje alternativní bydlení s veganským trhem, komunitním prostorem a s kavárnou.
Také existují dva legalizované wagenplatzy.
Neexistuje žádná velká komunikace mezi těmito prostory.
Litva
Infošopy a letní tábory pro aktivist.k.y a feminist.k.y.
Ženeva, Švýcarsko
Squaty prohrávají bitvu. Tento rok byly zavřeny 3 squaty.
Došlo k odporu s blokádami ulic a přímými akcemi, a čtyři squaty byly udrženy 99 hodin.
Jeden kolektiv se začal organizovat kolem otázky chudých životních podmínek a chtějí zorganizovat stávku proti nájmům, které, zdá se, v tomto okamžiku rostou.
ДОКЛАД С СОБРАНИЯ ПО ПОВОДУ АВТОНОМНЫХ ПРОСТРАНСТВ
LES TANNERIES, ДИЖОН 24-25 НОЯБРЯ 2007 Г.
Люди хотели большей альтернативной культуры, связанной с социальной борьбой и созданием лучших связей между автономными пространствами в различных странах.
Роттердам, Нидерланды
Grune Voltage был неожиданно выселен после года существования.
Люди пробовали засквотировать два других здания, но безуспешно, сейчас у них на примете есть еще одно здание, и они планируют организовать там сквот с кафе, инфошопом, ночными кинопросмотрами, фришопом и т.д.
Не слишком хорошая ситуация. Правительство подумывает о том, чтобы сделать сквотерство нелегальным.
Берлин, Германия
Rigaer 94, Kopi, Schwarzer Kanal, и Leibig 34 под угрозой выселения в течение следующих шести месяцев.
После репрессий в девяностые, многие из автономных мест находятся на полулегальном и полузасквотированом состоянии, что привело к странному положению, когда одна комната имеет контракт, а соседняя – автономная территория.
Восьмого декабря была организована демонстрация в защиту автономных пространств, и уже начинается новая кампания, которая будет пытаться организовать и скоординировать ответ на дальнейшие репрессии и выселения.
Ментовский метод выселения применяется на полную катушку, с использованием спецназа. (ОМОНа)
Барселона, Каталония
На собрании так же присутствовали ребята из Барселоны, представляющие Ассамблею Сквотеров, которая регулярно проводит собрания людей из различных жилых мест и различных засквотированых социальных центров в городе.
Ассамблея обсуждала возможные акции в дни апрельских акций: сквотирование огромного места в центре, так как большинство социальных центров на данный момент выселены. Они хотят привлечь людей, не имеющих отношения к сквотерству, к защите сквотерской практики и пытаются вовлечь в движение различные политические группы.
Общую политическую обстановку в Барселоне сейчас трудно описать, от части потому что каждый имеет свои взгляды на то, что сейчас происходит, но в целом все выглядит таким образом: последние два года проводилась агрессивная политика против сквотеров, используя новые полицейские силы с новыми стратегиями и новыми легальными техниками. Сейчас тяжелый момент с возрастающей недостачей политических мест и сложностями в отношении «сбора людей под одним лозунгом»
Гамбург, Германия
Один сквот все еще цел, это Rote Flora, который последние два года подвергается выселениям и предложениям о заключении контракта
В Гамбурге присутствует огромное количество энтузиазма со стороны активистов в отношении автономных мест. Они заинтересованы не только в защите сквотов, но и в создании различных возможностей способных изменить состоянии всего движения с защитных позиций в наступательные.
Тем не менее, полицейские методы довольно эффективны, и люди не слишком желают нарушать новые законы.
Копенгаген, Дания
Так называемый четырехэтажный Дом молодежи (Ungdomshuset) еще в 1982 г. был передан в пользование группе молодых людей. С тех пор он стал прибежищем для сквоттеров, молодежи левого толка, но также творческих личностей.
В 1999 г. жильцы молодежного центра перестали платить арендную плату, в связи с чем здание было продано с аукциона. В конце декабря 2006 г. новый хозяин дома через суд добился выселения сквоттеров из здания. Это послужило причиной массовых акций протеста молодежи, которые нередко перерастали в беспорядки.
В марте 2007 г. здание было разрушено. С тех пор молодежь провела несколько демонстраций с требованием построить новый центр. В последний раз, в начале октября полиция за день задержала 435 человек за участие в подобной демонстрации.
История со сносом здания стоила правительству Дании 70 миллионов датских крон (14 миллионов долларов США), из которых 40 миллионов были выплачены полицейским в качестве сверхурочных за разгоны демонстраций и восстановления порядка в городе.
В итоге власти пошли на уступки и вечером 27 ноября подписали соглашение с представителями бывшего Дома молодежи о строительстве нового здания. Местоположение нового центра пока не определено. Известно лишь, что по старому адресу он располагаться не будет. Согласно договору, будущим соседям Дома молодежи будет предоставлено право наложить вето на строительство, если они посчитают, что подобное соседство окажется для них слишком обременительным.
Познань, Польша
13 летний сквот Розбрат является старейшим сквотом в Польше. В нем есть анархистский клуб, два бара, два концертных зала, жилая зона (включая место в вагончиках), библиотека и многое другое. Расположенный в центре Познани сквот имеет трех различных частных собственников, которые владеют различными частями сквота, поэтому довольно сложно постоянно знать, что происходит с каждой частью в отдельности и со всем сквотом в целом.
Сегодня Розбрат единственный в Познани политически активный сквот. Хотя он и не является строго автономным, сквот используется различными политическими группами: ABC (Anarchist Black Cross), Федерацией Анархистов, Анархо-синдикалистским торговым союзом (инициатива рабочих). Особое внимание уделяется борьбе против экономической дискриминации и в целом социальной борьбе – повышению арендной платы, повышению цен на еду, повышению стоимости коммунальных услуг, проблеме эмиграции в ответ на экономические проблемы в Польше
Сквотерское движение не слишком сильно в Польше. Существует всего около 10 сквотов и большая часть из них аполитична.
Существует хороший сквот в Варшаве, которому уже 2 года, так же некоторые сквоты были уничтожены, как и везде, но все же находят еще больше мест для заселения.
4 сквота расположены во Вроцлаве.
К апрельским дням действий они, скорее всего, сосредоточатся на борьбе за понижение аренды.
Лондон, Англия
RampArt это трех с половиной годичная часть блока, состоящего из склада и трех засквотированных домов. Владелец сменился, и сейчас дома под угрозой сноса, тем не менее, социальный центр пока что вне опасности. Это последние здания на улице, которые не были еще улучшены.
В Лондоне, последние шесть месяцев сквотировали большое количество зданий, так как город испытывает равномерный безжалостный процесс гентрификации (в домах в дешевых районах проводятдорогостоящий ремонт и затем сдают под высокую арендную плату). В городе около восьмидесяти тысяч пустых домов и около двадцати тысяч сквотеров, в том числе и люди из Восточной Европы.
Между сквотами очень слаба координационная связь и солидарность, так как большая часть из них – это простое жилье для людей, у которых нету денег; по большей части такие сквоты аполитичны.
В городе идет борьба с гентрификацией, а так же начались акции против Олимпийских игр в 2012 г. в Лондоне. Такая активность может привести к усилению репрессий против сквотов.
Первый раз довольно легко противостоять выселению, так как тебя информируют о дате выселения. Но после первого раза полиция и судебный пристав могут заявиться в любой момент.
Люди в RampArtе пытаются создать единство между всеми автономными пространствами в городе и хотят организовать список событий на подобии того, который был в Info-Usurpa в Барселоне. Есть еще рассылка Лондонского Социального Центра и так же существует Сеть Национально-Социальных Центров, но это все, по сути, существует только на словах.
Слабость социальных центров и сквотерской сцены в плане активности и солидарности отлично отображает состояние всего радикального движения в Англии.
В феврале планируется национальное сквотерское собрание в Лидсе.
Брингтон, Англия
Большинство сквотов в городе – простые жилые помещения. В Брингтоне уже давно нет каких-либо социальных центров, так как любая попытка сквотирования заканчивается быстрым выселением, обычно нелегальным.
Людям запретили въезд в Сасекс (штат) после выселения их подвижного вагонного лагеря.
Titnore Woods, тем не менее – это место активных протестов против дальнейшего развития города, которое началось несколько лет тому назад.
The Cowley Club – это либертальный социальный центр, который существует около 5 лет, однако он не является сквотом.
Лидс, Англия
Сквотирование в Лидсе было сильно на протяжении многих лет
Сегодня большинство сквотов опять же простые жилые помещения. Некоторые из них существует на протяжении нескольких лет, некоторые – нескольких недель.
В городе присутствует огромное желание создания политизированного сквота и планы по организации последнего находятся пока что в начальной стадии.
A-spire был временным социальным центром, основанным по большей части на коллективе, чем на каком-то определенном здании. На протяжении пяти лет два или три раза в год A-spire вылазил наружу на несколько недель или месяцев, а потом исчезал опять. A-spire был действительно важен для Лидса в формировании связей между различными группами города: политической сценой, музыкальной сценой, сценой бесплатных вечеринок и для привлечения новых людей. В последние годы сквоты Maelstrom и Technopolis были временными пространствами для борьбы с надзирательским государством, Queer Mutiny сквотировали здания для различных событий, а Hannover Square и Newton Grove преуспели в помощи ищущим убежища.
Есть движение в сторону покупки и аренды мест, в виду высокой важности соцальных центров в мобилизации сил. Но по этому поводу ведутся постоянные дебаты – о влиянии легитимных социальных центров на радикализм в целом.
Тулуза, Франция
Существует огромное количество связей между сельской и городской сквотерскими сценами, которые обеспечивают свой вклад в развитие движения.
Автономные пространства в сельской местности похожее более живучи, нежели те, что располагаются в городе
Один сквот, просуществовавший в Тулузе на протяжении 11 лет, был выселен в прошлом году, но существует так же La Chapette, у которого более долгосрочные перспективы существования и который сейчас борется вместе с бездомными за возвращение общественных мест людям. Причиной перспективы более долгосрочного существования La Chapette послужило существование некого единого соседского фронта.
Идеей для апреля была фокусировка на отвоевании общественных мест, борьбе с городским обновлением, которое усиливает разрыв между автономными пространствами. Так же в Тулузе сильно желание борьбы с атомизацией и разделением общественных мест.
Салоники, Греция
Yfanet это большая фабрика около центра города, которая существует как автономный социальный центр уже три года. Фабрика была засквотирована после саммита ЕС в 2004 году, когда ребята осознали, как слаба видимость анархистской/автономной сцены в городе, в котором на тот момент было примерно 40 активных человек. Таким образом, они решили засквотировать здание и сделать заметный проект с кафе, компьютерами, политическими союзами.
Тем не менее, они не хотели создавать автономный остров и вложили не мало усилий в создание связей с общей социальной борьбой в городе. К примеру, проект Yfanet связан с индивидуальными иммигрантами и группами, которые появились после смерти трех иммигрантов и госпитализации двухсот после футбольного матча Албания-Греция. Это был первый серьезный погром против иммигрантов в Греции. В городе проходили демонстрации в ответ на эти события, и был разрушен концентрационный лагерь для иммигрантов.
Yfanet это фабрика, которая в 1967 году обанкротилась, а всех рабочих уволили. Здание пустовало и принадлежало Национальному Банку, пока не было засквотировано. Фабрика была продана министерству культуры, которое сейчас хочет организовать там галерею. Этот враг не банк или частный землевладелец. Это новая для сквотеров ситуация, и они пытаются выбраться из нее различными методами, точно не зная, как они сработают.
В рамках города условия безопасности и новые формы жизни существуют. Была борьба в одном из университетов на протяжении одного года.
В городе никогда не существовало проблемы жилья, поэтому история сквотирования всегда была историей анархистов/автономов, организовывающих автономные пространства как политический и социальный инструмент.
Пространства в Афинах и Салониках сильно связаны с анархо-автономными идеями и сквотирование, похоже, имеет сильную связь в целом с сопротивлением доминированию. Практика сквотирования связана не с защитой определенных зданий, но с попыткой сплочения борьбы, распространением идей и формированием конфликта в повседневной жизни. Из-за этого разговоры о спасении того или иного места не имели большой заинтересованности у людей. Больший интерес представляло обсуждение значения этих мест в социальной борьбе и как проекты этих сквотов могут быть вынесены за стены выселенного здания.
Автономы в Салониках участвуют только в демонстрациях, организованных ими самими. Они не участвуют в демонстрациях организованных левым мэйнстримом, хотя и принимают участие в студенческих выступлениях. Первого мая в этом году было больше, чем обычно, с участием 800 автономов (обычно принимаю участие 300-500 человек).
Стратегические интересы усиливают видимость темы необходимой гибкости автономных мест и того, как они могут сосуществовать и быть связанными с более широкими темами социальной борьбы. Мы можем найти другие места и это борьба то, что мы хотим создать, а не альтернативы.
Канада
В Торонто в прошлом году была организована большая демонстрация и захват зданий.
Наибольшее время существования сквота – 3 месяца, по большей части сквоты в Канаде секретны. Большинство сквотерских инициатив длится 3-4 часа – до того, как приедет полиция.
Когда Папа Римский приезжал с визитом в Канаду, активисты захватили никому не принадлежащее здание. Власти поставили вооруженных охранников около здания еще на 5 месяцев после выселения.
Еще заинтересованы в апрельских днях действий группы против домашнего насилия, так как женщины, страдающие от домашнего насилия, не располагают местом, куда можно пойти. OCAP так же планируют провести кое-какие акции в рамках апрель2008.
В 2003 г. шесть городов приняли участие в национальном дне сквотирования. Будет организованно что-то подобное и в апреле.
Тема возврата пространства людям выходит за границы простой автономной сцены. В Канаде так же присутствует коренное население, нацеленное на возврат своих территорий. Некоторые из коренных жителей верят, что это не они сквотеры, а белые люди, хотя это мнение не имеет поддержки среди большинства, так как не все коренные американцы националисты. Движение Первой Нации (The First Nations movement) захватило бывшую военную базу и удерживало ее на протяжение восьми или девяти лет, а так же оккупировало шахту на девять месяцев, так как она располагалась на их земле. Канадский ABC занимается делом Шона Бранта в отношении этих захватов. Так же они организовали блокаду национального автобана, которая вылилась для правительства в миллионы убытков.
Особое внимание в Торонто уделяется не созданию автономных пространств, но образованию приютов для бездомных и бедных, к тому же сквотирование используется как инструмент в оказании давления на правительство в целях обеспечения большего количества социального жилья и превращения пустующих зданий в жилые дома.
В Британской Колумбии (провинция Канады) существует участок земли, который коренные американцы смогли отобрать у канадского правительства. Трения по поводу этого участка продолжаются вот уже семь лет, и к 2010 году (Году Зимних Олимпийских Игр) их собираются выселить и построить там зимний курорт.
Монреаль очень сильно отличается от Торонто. В этом городе очень силен разрыв между англо и франко говорящим населением. В 2001 году в центре города был организован огромный социальный центр, просуществовавший 10 месяцев, но после него в городе ничего не было. В целом же город разделен надвое.
Рим, Италия
Torre Maora оккупирован с 1992 г. и является как и жилым комлексом, так и социальным центром: это место для активистов из ALF и ABC, а так же здесь организовываются концерты, выступления и имеется собственная библиотека.
Начиная с 1994 г., в Италии началась кампания за легализацию сквотов, которая разделила различные автономные пространства на два лагеря: те, кто принимают легализацию и те, кто отказываются от нее.
Члены проекта библиотеки вовлечены в исследование, коммуникацию и распространение анархистских идей. Они поддерживают голодовку 770 заключенных, приговоренных на пожизненный срок, которые борются за отмену данного приговора.
Глава коммунистического синдиката не выказывает никакой солидарности по сквотированию.
Огромное количество политических репрессий: власти организовали рейды на сквоты два года назад, которые вылились в политические процессы, на которых наши товарищи предстали как террористы/подпольщики. Власти использовали этот процесс для оказания влияния на автономные пространства, которые не хотели идти на договоренности с правительством.
Амстердам, Нидерланды
Началось движение в сторону того, чтобы сделать сквоты нелегальными по всей Голландии, но некоторые не считают это проблемой, так как тема нелегальности сквотерской сцены может лишь пойти на пользу активности ее членов и поможет выбраться из сквотерского гетто.
Последние десять лет сквотирование представляло собой захват зданий для жилья, и было неким раем для сквотеров, что не может радовать. В целом сквотерское движение и социальные пространства должны быть больше вовлечены в социальную борьбу.
Существует желание засквотировать особенное место и использовать его в более широкой социальной борьбе.
Дижон, Франция
Les Tanneries был оккупирован на протяжении 10 лет. До этого в городе не существовало сквотерского движения в целом.
Он имеет анархистскую направленность, делая акценты на захвате жилья и социальных мест. Он стал настоящим анархистским притоном со временем.
Les Tanneries был оккупирован в 1998 г., не смотря на огромное количество репрессий со стороны правительства. Захват здания сопровождался большим количеством акций, некоторыми переговорами и заметно усилил сквотерскую сцену в городе.
Les Tanneries сейчас частично засквотирован и имеет контракт. Подписание контракта было тяжелым решением для ребят. Люди не хотели участвовать в процессе, который приведет к легализации сквотировани в стране и принесет больше репрессий на нелегальные сквоты. Сквотеры из Les Tanneries приняли участие в национальных дебатах по поводу легализации автономных пространств, и приняли окончательное решение, после обсуждения вопроса с людьми из равных сквотов и соц.центров. Во Франции существует напряжение между теми, кто хочет конфронтационного сквотирования и тех, кто не хочет, Les Tanneries придерживается мнения, что существует средний путь. В конце концов, было принято решение о необходимости длительно существующего автономного пространства. Тем не менее, после подписания контракта у сквота начались еще большие проблемы с мэрией.
Они хотят выбраться из анархистского гетто и расширить связи с различными социальными движениями, используя пространство сквота для жилья и активизма. Во Франции сквотерами стали многие коренные жители, заселяя дома целыми семьями. Среди сквотеров так же присутствуют иммигранты. По крайней мере в больших городах. Les Tanneries же в свою очередь хотят сделать вклад в борьбу с социальной несправедливостью. Когда правительство попыталось принять новые законы о сквотировании (которое сейчас легально, хотя выселение может оказаться мгновенным), было сопротивление не только от анархистов, но и от других сообществ.
Между французскими автономными пространствами не существует какой-либо серьезной связи, хотя были организованы дни действий против зданий Социалистической Партии в семнадцати городах.
Автономные пространства во Франции вовлечены в анти-тюремную борьбу, в борьбу с государственным контролем и различными темами, возникшими после студенческих бунтов в 2005 г. Действия были переведены на улицы с экономическими блокадами и оккупацией университетов. Ребята из сквотерского движения увидели, в каком гетто они находятся. Таким образом, люди потратили огромное количество энергии, чтобы оказаться более вовлеченным в борьбу за пределами сцены, и в некоторых местах эти люди были поистине успешны. Это, конечно же, ведет к большему количеству репрессий, не из-за повышения количества сквотов, но из-за того, что сквоты оказываются вовлечены в политическую активность.
Гренобль, Франция
За последние восемь лет в городе произошел подъем политического сквотирования, наиболее сильный прогресс в лучшую сторону произошел за последние два года.
Сквот «400 ложек» обеспечивал платформу для различных групп и ассоциаций, таких как анархисты. Он был выселен два года назад, в результате разбив людей на группы, занимающиеся проблемами жилья, некоторые из проекта живут за городом, некоторые продолжают борьбу в городе.
Человек, выступавший на собрании в Дижоне, дал ясно понять, что он говорит как индивид и является частью особенной группы людей. Она считает, что автономная сцена в Гренобле может внести больше в видимость сквотерского движения. Так же она упомянула, что сквотеры должны иметь более сильные связи друг с другом. Не смотря на то, что локальное правительство является левым, оно все равно оказывает давление на сквотирование. Были кое-какие попытки организовать интерсквоттерский форум. Это довольно щепетильный вопрос после так называемой «золотой эры». Последнее выселенное здание было сожжено в целях избежания повторного сквотирования.
В рамках Апрельских Дней Действий в Гренобле нет коллективной позиции, и до сих пор нет никаких практических предложений. Люди сейчас очень заняты студенческим движением. Обратная связь от этого собрания будет там важна для создания идей.
Некоторые люди в Гренобле решили встать против узаконивания, т.к. они не хотят создать исторический прецедент.
В Гренобле существуют разные перспективы: в Гренобле есть новое поколение сквоттеров, которые заинтересованы в создании интерсквота; также существует интерес к легализации; конфликт между идеей о сквоте, как о частном пространстве и публичном пространстве, которое может служить связующим звеном с более широким обществом, и идеей о сквоте, как о пространстве для подготовки проведения действий.
Мангейм, Германия
Последние 5 лет в Мангейме идет процесс реставрации, наблюдения с выселением малоимущих.
Сквотирование затруднительно: полиция действует очень жестко, и выселения проходят довольно быстро.
В Мангейме существует несколько анархистских и анти-репрессивных групп, и проходит много акций и уличных блокад, но они нуждаются в большей координации друг с другом.
Лион, Франция
Сквотирование не вызывает проблем – даже копы занимаются сквотированием!
Уже два года идет возобновление движения сквотирования, которое проявилось в открытии десяти новых сквотов в пригородах с участием не только людей из сцены.
С прошлого года сквоттеры также стали возвращаться в центр города, который понастоящему буржуазен.
Существует большой интерсквот с шестьюдесятью людьми, которые ежемесячно встречаются для организации программы действий и организации противодействия репрессиям.
Этот коллектив засквотировал здание в сельской местности возле Лиона, после того как их городской сквот был выселен после одного концерта. Сельская местность это супер-богатый и очень разнообразный опыт, но в таких условиях довольно сложно поддерживать связь с городскими сквоттерами. Но они хотят попробовать уехать из городской черты не только, чтобы вернуться к земле, но и чтобы уйти от тотальной концентрации на городской стратегии, создавая сельское автономное пространство.
В Лионе проходит много акций в связи с выросшим социальным контролем и надзором.
Сент-Этьен, Франция
Их сквот был выселен месяц назад, но открылись другие сквоты.
В мае состоится судебное разбирательство по последней попытке сквотирования. Обвинение выдвинуто по уголовному возмещению убытков и отказу выдать ДНК.Они уверены, что это дело будет использовано как пример, чтобы показать криминальность сквотирования.
Они воспользуются Апрельскими Днями Действий, чтобы привлечь внимание к попытке криминализирвоать сквотирование.
Брюссель, Бельгия
Нет долгосрочного социального центра, но люди связаны с сильными социальными движениями, такими как the sans papiers.
Было довольно много репрессий и намного меньше терпимости к сквотам: последние две попытки сквотирования длились одна 10 месяцев, а другая 10 дней.
Люди сейчас фокусируются на небольших групповых действиях.
Лейпциг, Германия
Автономный округ в 90-ых, который был целой улицей засквотированных зданий, был легализован, хотя все еще есть конфликты между этими домами и муниципалитетом и проблемы гентрификации.
Существует альтернативный образ жизни с веганским рынком, общественным пространством и кафе.
Также существует 2 легализованных стоянки для фургонов.
Нет большой связи между всеми этими проектами.
Литва
Инфошопы и летние лагеря для активистов и фемисток.
Женева, Швейцария
Сквоты проигрывают битву: в прошлом году закрылось 3 сквота.
В городе сооружались уличные баррикады, проводились акции прямого действия, четыре сквота держались 99 часов.
Из-за плохих жилищных условий начала формироваться группа людей, которая собирается объявиться забастовку против арендной платы.
Галиция (северо-запад Испании), Испания
Число автономных пространств увеличивается. За последние 4 года «выросло» и «подросло» множество небольших пространств. В настоящее время во всех городах с количеством жителей от 50 000 до 300 000 человек имеется как минимум один социальный центр, а иногда и больше.
Но сейчас сквотировать очень сложно. После того, как «мифические» сквоттеры (Okupa da Ria in Коруньи или, главным образом, Casa Encantada в Сантьяго-де-Компостела) были выселены несколько лет назад, площади уже не используются сквоттерами. Некоторые пространства и активистские сети (главным образом из Коруньи, Виго или Сантьяго-де-Компостела) думаю о том, как бы засквотировать новые места для движения и соседей. Эти пространства родятся и вырастут в борьбе. Но новое поколение активистов поднимет их.
Однако репрессии не редкость в автономных пространствах (полиция слишком «интересуется» левым самоорганизованным движением…)
Отношения с управой на нуле. И мы верим, что если движение поднимется, репрессии будут жестче, как это происходит повсюду.
Социальный центр Atreu! http:www.atreu.info (Корунья), Alternativas Nomadas (Галиция) and FugaEmRede ( www.fugaemrede.info)
И несколько ссылок на испанском языке: http://lahaine.org/index.php?blog=2&p=23389, http://diagonalperiodico.net/spip.php?article4061
