Brožura k aprílovým akcím, hlavní témata:

* solidarita a podpora celého hnutí s důrazem na zahraničí

Texty:

Text přípravného letáku

Na pátek 11. a sobotu 12. dubna 2008 vyzýváme ke dvěma dnům demonstrací, přímých akcí, informování veřejnosti, streetparties, squatování... na obranu svobodných míst a podporu antikapitalistické kultury. Během těchto dvou dnů chceme zviditelnit autonomní prostory a squaty jako evropské a globální politické hnutí. Chceme rozvíjet vzájemnou komunikaci a solidaritu mezi squaty a autonomními prostory, chceme naše oblasti dál propojovat s novými lidmi a novými akcemi a podporovat vznik autonomních prostor v místech, kde ještě nemají žádnou tradici. Postupně si chceme vybudovat schopnost odolávat vlně represí, které na nás dopadají. Proto vyzýváme k decentralizovaným a nezávislým akcím všeho druhu, jejichž forma závisí na tom, co bude lidem připadat v lokálním kontextu nejúčinnější. Jaký politický obsah bychom chtěli.y těmto dvěma dnům dodat, se dozvíte níž.

Jsme všude...

Celá staletí lidi využívali.y squaty a autonomní prostory na venkově i ve městě, aby mohli.y sami.y rozhodovat o vlastním životě. Je to prostředek, taktika, postup a cesta, jak si prožít svůj boj. Už desítky let squatterské hnutí v celé Evropě i jinde bojuje proti kapitalistickému vývoji například tím, že se zúčastňuje lokálních bitev proti destrukci, vytváří alternativu ke konzumní kultuře zaměřené na zisk, zakládá společenská centra a rozbíhá různé dobrovolnické aktivity mimo rámec mainstreamové ekonomiky. Také ukazuje možnosti samoorganizace bez hierarchie a vytváří mezinárodní sítě vzájemné výměny a solidarity. Tyto sítě už změnily množství životů prolomením sociální kontroly a poskytnutím svobodného prostoru, kde je možné žít mimo společenské normy.

Tato místa mimo jiné poskytují základnu různým setkáním a projektům, tvorbě a distribuci podvratné kultury, nepeněžní výměně zboží, zdrojů a vědomostí, experimentování s novými způsoby života, kolektivním debatám, recyklaci a stavění, zemědělským aktivitám a produkci nezávislých médií.

Ať už mluvíme o squatech, zakoupených pozemcích, vyjednané nebo přivlastněné zemědělské půdě, upravených továrnách či budovách postavených svépomocí, jedná se o místa, která poskytují útočiště vyhnancům, rebelům, chudým lidem, bezdomovcům, radikálním aktivistům a ilegálním imigrantům. Společenská centra jsou pro nás zásadní coby součást hnutí za společenskou změnu.

Vlády v celé Evropě prosazují represivní programy

Napadají dlouholeté autonomní prostory jako Ungdomshuset v Kodani, Koepi a Rigaer Strasse v Berlíně, EKH ve Vídni a Les Tanneries v Dijonu, zasquatovaná sociální centra v Londýně a Amsterdamu, Ifanet v Soluni apod. Ve Francii se squaty staly primárním policejním cílem po hnutí proti CPE a vlně akcí a nepokojů během období prezidentských voleb, v Německu bylo prohledáno a napadeno mnoho autonomních prostor v době protestů proti zasedání G8. Ve dvou velkých a starých “pevnostech” squattingu, Barceloně a Ženevě, se autority rozhodly hnutí zničit. V některých zemích je stále ještě možné obsadit prázdné budovy, v dalších už se to ale považuje za zločin. Na venkově je přístup k půdě stále obtížnější a komuny čelí narůstajícím problémům s legislativou týkající se hygieny, bezpečnosti a s přílivem městských obyvatel a turistů. Nezávislé kultury v celé Evropě jsou v ohrožení.

Před několika měsíci jsme byli.y svědky bojů v ulicích Kodaně a akcí napříč Evropou vyvolaných výbuchem vzteku po vyklizení společenského centra Ungdomshuset. Kvůli nim a několika dalším velkým případům odporu, které proběhly v posledních měsících, se nám podařilo obnovit význam mezinárodní solidarity.

Motivují nás stejné touhy, cítíme totéž předurčení čelit společnému nepříteli v útlaku a nezávisle na hranicích nás spojuje stejný cíl vytvořit svět rovnoprávnosti a sebeurčení. Jsme jako neovladatelné ostrovy, kde vládne nekontrolovaná svoboda, a chceme dál jednat solidárně a posilovat naše mezinárodní kontakty, nezávisle na počtu kilometrů, které nás dělí.

Cíle akcí

Chtěli.y bychom, aby tyto akce umožnily a inspirovaly diskuzi, ukázaly různé možnosti a strategie a daly příležitost k výměně zkušeností. Tady jsou některé ze záležitostí, které bychom rádi.y řešili.y:

Kdo jsme, jak na projektu spolupracujeme a jak ho realizujeme?

Momentálně jsme skupina lidí zapojených do různých autonomních prostor v celé Evropě, která se rozhodla začít šířit tuto výzvu. V následujících měsících se setkáme s dalšími kolektivy a zjistíme, co si lidé myslí o našem návrhu na dny evropských akcí a jak by se chtěli.y zapojit. Úspěch projektu hodně závisí na našich schopnostech vytvořit větší mezinárodní skupinu. To znamená, že kdokoliv by se chtěl zapojit, měl by zkusit rozšiřovat myšlenku na různých místech, vyrábět a distribuovat propagační materiály a vytvářet informační síť o tom, co se bude během těchto dní dít. Rádi bychom také v blízké době zorganizovali.y setkání týkající se všech těchto záležitostí. Kontaktuj nás!

Info: http://april2008.squat.net - Kontakt: april2008 [jéjeje] squat.net

Lidé touží po široké alternativní kultuře, propojené s boji za společenskou změnu, chtějí vytvořit lepší kontakty s autonomními prostory v jiných zemích.

Rotterdam, Nizozemí

Grune Voltage bylo nedávno vyklizeno po roce fungování. Lidé se pokusiliy zasquatovat dvě jiné budovy, ale bezvýsledně, teď plánují obsadit jinou budovu a udělat tam café, infošop, promítání filmů, free shop atd.

Situace není dobrá. Vláda mluví o zilegalizování squattingu.

Novinky o de Fabriek v Rotterdamu (VYSTĚHOVÁNO!!!)

Představa

Vytvořit nezávislé KULTURNÍ a SOCIÁLNÍ UMĚLECKÉ CENTRUM v Delfshaven v západním Rotterdamu. Nezávislé znamená v tomto případě to, že naše aktivity jsou čistě výsledkem našich vlastních nápadů, iniciativy a akce. Nejsme financováni.y žádnou vnější institucí, a tak si uchováváme svobodu vybrat si, co budeme organizovat a koho budeme podporovat. Akce, které pořádáme uvnitř našich zdí slouží undergroundové kulturní a umělecké scéne města a také lidí, kteří se na nich podílejí.

Místo

Budova je původně stará továrna. Předtím, než jsme přišli.y, byla prázdná po dobu šesti let a byla hodně poničená. Střecha byla částečně rozbitá a odevšad zatýkalo. Skupina feťáků a zlodějů používala budovu jako přístřeší, protože policie nebo hasiči nemohli.y vstoupit do budovy, která byla považována za příliš nebezpečnou. Budovy továrny zabírají značnou část ulice a její špatný stav měl přímý vliv na celé sousedství, které sloužilo jako místo pro dealování drog a prostituci.

Po tom, co jsme prostor zasquatovali.y, zjistili.y jsme, že už kdysi fungovalo tak, jak jsme my chtěli.y, a že má za sebou zajímavou historii. Budova byla kdysi zasquatovaná, ale předchozí skupina byla vyhozena policií a budova byla ponechána, aby zchátrala a jiní.é squatteři.rky ji nemohli.y znovu obsadit. O tomto tématu existuje video, jehož autorem je Jup de Heer, a můžete ho najít na našich stránkách.

Jak to bylo

Začali.y jsme tím, že jsme budovu obsadili.y a začali.y pracovat na tom, aby se znovu stala bezpečnou a dala se užívat. Udělali.y jsme nové elektrické zapojení po celé budově, stejně jako vodu, kanalizaci a záchody. Opravili.y jsme více než 250 rozbitých okýnek. Opravili.y jsme velké plochy na střeše, postavili.y dřevěné zdi uvnitř budovy, abychom vytvořili.y oddělené dílny. Na všechno jsme použili.y zrecyklovaný materiál, který jsme dostali.y od nějakých větších organizací v Rotterdamu a (doposud) jsme investovali.y 30 000€, všechny pocházejí od slepovačů "de Fabriek."

Projekt byl naplánován a veden Squat Deluxe a uskutečněn lidskou silou slepovačů "de Fabriek" + dobrovolnou pomocí.

Už máme následující:

* 7 ateliérů

* 12 umělců, kteří ateliéry využívají

* 1 zkušebnu

* 9 osob, které tu žijí

* 1 společnost pronajímající audio (squatdeluxe)

* 2 sály pro veřejnost (umělecké výstavy-parties-kino-a další)

Co ještě přijde:

* Velký sál na tvorbu filmů a fotek

* Pokoj pro hosty - “Umělce rezidenty”- přicházející do Rotterdamu

Více info

Podívejte se na náš leták - http://www.squatdeluxe.com/blog/images/2007/11/model_fabriekspreaadd.pdf

Web - http://www.squatdeluxe.com/blog/

Novinky o Poortgebouw v Rotterdamu

Intro

Poortgebouw je národní památka u řeky Maas v Kop van Zuid, části Rotterdamu v Nizozemí. Bylo postaveno v r. 1879 a v průběhu let mělo řadu různých využití, obsazeno bylo 3. října 1980. Před tím bylo dva roky opuštěné, zasquatováno bylo na protest proti nedostatku dostupného bydlení v Rotterdamu.

Po spoustě jednání s radnicí došlo v r. 1982 k dohodě, podle níž mohli.y squatteři.rky zůstat coby bytová asociace (Vereniging Poortgebouw). Platili.y nízké nájemné a zaručili.y se udržovat vnitřek budovy. První nájemní smlouva byla podepsána v květnu 1984.

Poortgebouw se stalo domovem mezinárodního kolektivu umělců.kyň, hudebníků.ic a aktivistů.ek. V Poortgebouw se odehrálo mnoho grassroots, neziskových aktivit. Uskutečnily se tu koncerty (punk, ska, rock, akustické), komediální večírky, diskuze a přednášky, projekce filmů.

Článek

Během soudní bitvy, která se táhne už tři roky, Vereniging Poortgebouw (VPG) v Rotterdamu bojovalo proti pokusům majitele, de Groene Groep's (GG), vystěhovat nás obyvatele a vytvořit z našeho domova luxusní kanceláře. Paralelně s tím jsme i my s pomocí profesionálních poradců.kyň vytvořili.y náš vlastní uskutečnitelný plán renovace pro tuto historickou přístavní budovu. Přilákali.y jsme finanční partnery, kteří jsou ochotni s námi pracovat na této vizi. Jenže současný majitel stále odmítá slušné nabídky 1 milionu eur - více než dvojnásobek ceny, kterou zaplatil v r. 2001 - a to i přes širokou lokální i mezinárodní podporu našeho projektu. Ale slibný nový rok by měl přinést definitivní rozhodnutí o tom, k čemu bude Poortgebouw využito.

VPG se postavilo proti rozhodnutí Městského soudu v Rotterdamu, které nahrávalo takzvané majitelově 'vlastní naléhavé potřebě renovace' a případ přeneslo k odvolacímu soudu v Hagu v létě 2006. V současnosti soud představil 'předběžné rozhodnutí.' Aby mohl majitel vyhrát s tímto právem na renovaci, musí prokázat, že existuje dostatečné náhradní bydlení. A to nejen pokoje pro jednotlivé obyvatele.ky, nýbrž budovu, která poskytuje prostor pro skupinu všech 30ti osob a jejich společné činnosti. Před 20. prosincem musí GG představit vhodnou a dostupnou alternativu v Rotterdamu, která splňuje tyto požadavky asociace obyvatel.ek, jak je uvedeno v nařízení.

Protože k datu nemáme žádnou alternativní nabídku, jsme my i naši partneři stále nedočkavější, protože chceme začít s potřebnými opravami podle našeho plánu. Za šest let, během kterých GG tuto národní památku vlastní, zanedbali.y svou smluvní zodpovědnost za udržování budovy. Jejich 'oddanost' Poortgebouw se zřejmě dostaví teprve tehdy, až budou moci uskutečnit své ziskuchtivé plány na kancelářské prostory. Dokonce když cihlové ostění padá do ulice a ohrožuje kolemjdoucí! Nouzové opravy byly brány v úvahu až potom, co obyvatelé.ky napsali.y několik žádostí, které hraničily s hrozbou soudní pře.

Naše představa Poortgebouw není jen zachránit tuto důležitou historickou budovu v Rotterdamu: tento plán na bydlení smíšené se sociálními a kulturními funkcemi nabízí rozšířenou přístupnost pro veřejnost a vytváří živoucí a bezpečné místo v rámci sousedství.

Odkazy

Představa - http://poortgebouw.nl/toekomstvisie/summary_EN.pdf

Web - http://poortgebouw.nl/

Wikipédie - http://en.wikipedia.org/wiki/Poortgebouw

Obrázky

* http://nl.wikipedia.org/wiki/Afbeelding:Poortgebouw_Rotterdam.jpg

* http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Het_Poortgebouw_(west).jpg

Berlín, Německo

Riagaer 94, Köpi, Schwarzer Kanal a Leibig 34 jsou všechny ohroženy možným vystěhováním během následujícího půlroku. Všechno jsou to zavedené prostory, některé fungují už 17 let.

Po vlně represí v 90tých letech jsou mnohé z těchto prostorů napůl legální a napůl zasquatované, což vede ke zvláštní situaci, kdy jedna místnost má smlouvu a vedlejší je obsazená.

Veliká demonstrace na obranu svobodných prostorů proběhla 8. prosince a nová kampaň se pokouší zkoordinovat odpověď těchto míst na další represi a vystěhování.

Metody policajtů jsou pěkně vypracované a používají speciální síly.

10. března 2008, Novinky z KØPI

Po aukci, která se konala v březnu 2007, následovalo zrušení smluv a budoucnost Köpi byla nejasná. Ale od té doby se situace změnila v konkrétních věcech - proto poskytujeme tyto aktuální informace.

Došlo k dlouhým a obtížným jednáním s novým majitelem domu. S cílem zabezpečit Köpi coby místo k bydlení a coby kulturní projekt.

Hlavním cílem vyjednávání byla myšlenka udržet projekt Köpi v jeho celku, na prodlouženou dobu, coby samosprávné místo (např. formou smlouvy, která bude nepřetržitě předávána a bude se vztahovat k projektu a nikoli k určitým lidem, aby mohla fungovat nekonečně). Chtěliy jsme udržet Köpi tak dlouho, jak to jen půjde, mimo kapitalistickou ekonomiku.

Možné řešení bylo zrušeno Commerzbankou, která stále disponuje právem veta (a pořád je proti Köpi používá). Proto jsme se zaměřiliy na udržení současných smluv a dosažení jejich prodloužení.

Na 18. narozeniny Köpi, jsme od majitele dostaliy smlouvy založené na podmínkách pro zbytek domu, pro celé přízemí, první patro a postranní křídlo (koncertní sály, některé pokoje k bydlení a kancelář) na dobu 30ti let. Zrušení starých smluv pro zbytek domu určené na 31. května bylo také staženo. Díky tomu už nejsou žádná nejistá soudní stanoviska pro celý dům, ani půdu, na níž stojí, všechny pokoje, včetně dvora a pozemku před domem. Všechny mají smlouvy.

Tyto smlouvy nám umožňují pokračovat na nepředvídatelně dlouhou dobu, aniž bychom museliy dělat kompromisy nebo ukončit náš koncept nekomerčního bydlení a kulturního centra.

Náš koncept: "Köpi zůstane - takové, jaké je!" nesnesl ústupky.

Tento úspěch by nebyl možný bez pomoci a podpory tisíců přátel po celém světe.

Různé akce na podporu, demonstrace, solidární akce, dary, obrovská publicita, to všechno dalo vzniknout silné pozici v rámci jednání s majitelem, a tak zastavilo jeho plány na vystěhování domu. Všem našim podpůrcům.kyním, ještě jednou, obrovské díky - bez vás bychom to nezvládliy.

Nicméně, i přesto, že z domu byla sňata hrozba vystěhování, neznamená to, že můžeme nečinně sedět.

Situace, která dlouho existuje ohledně Köpi Trailer Park, je stále nejasná. V současnosti jej majitel toleruje, ale stále nemáme dlouhodobé smluvní řešení. Aktuálně nehrozí vystěhování, ale pokud se změní majitel pozemku, objeví se nový konflikt. Musíme zůstat ostražití.é. Prosíme, mějte oči otevřené a přijďte na dny akcí na konci května a ukažte jim, že nemohou odsunout projekty jako je Köpi pryč z života našeho města tak snadno.

Mimo to stále potřebujeme ukázat solidaritu s ostatními projekty v Berlíně, kterým hrozí vystěhování. V takové situaci se ocitly Rigaer 94, XB-Leibig, Leibig 14 a Schwarzer Kanal a jejich situace zůstává kritická.

Na příkladu Köpi je vidět, že pomocí obrovského veřejného tlaku můžeme zvítězit. Zachování Köpi chápeme pouze jako malý krůček v boji za udržení všech svobodných prostor.

Zapojte se do mezinárodních dní na podporu svobodných prostorů 11. a 12. dubna!

Přijeďte na akční dny Köpi od 30. května do 2. června!

Zavařte to Commerzbance!

Rigaer, XB, Schwarzer Kanal & všichni ostatní zůstanou!

Ungdomshuset znovu povstane!

Braňte a vytvářejte autonomní svobodné prostory!

http://www.koepi137.net

Barcelona, Katalánsko

Setkání se zúčastniliy lidé z Barcelony reprezentující Squatterské shromáždění, při němž se pravidelně setkávají lidé ze zasquatovaných bytových prostor a zasquatovaných sociálních center ve městě.

Shromáždění diskutovalo o možných akcích během Apríla: obsazení velkého místa v centru, protože většina velkých sociálních center byla vystěhována. Chtějí zapojit lidi, kteří nejsou squatteři.rky při obraně squatterské praxe a snaží se zapojit různé politické kolektivy.

Celkový politický kontext v Barceloně je těžké popsat, částečně proto, že každý má na věc jiný názor, ale obecně by se dalo říct, že v uplynulých dvou letech byla velká ofenziva proti squatterům.kám, za použití nové policejní síly s novou strategií a novými legálními procedurami. Je to těžké období se narůstajícím nedostatkem politických prostorů a je těžké sjednotit lidi pod společným praporem.

Hamburg, Německo

Jeden squat pořád stojí, Rote Flora, který bude za dva roky před možností kontraktu nebo vystěhování.

V Hamburku je hodně energie dělat věci v otázce autonomních prostorů. Nezajímají se pouze o obranu prostorů, ale také o to, jak vytvořit jinou perspektivu a změnit situaci z obranné na ofenzivnější.

Nicméně policejní strategie je velice účinná a lidé nemají motivaci prolamovat nové zákony.

Kodaň, Dánsko

V tuto chvíli, po vystěhování Ungdomshuset, nemají žádný autonomní prostor.

Od 1.března 2007 dochází k militantním akcím, demonstracím a občanské neposlušnosti. Lidé jdou do ulic každý čtvrtek.

Probíhají jednání s radnicí a starostou, jež jsou stále více otevřeniy myšlence dát lidem nový autonomní prostor, jak řekla policie, už nemohou dát víc prostředků na boj s hnutím - už došlo ke 2000 zatčení. Nicméně objevil se problém po akci G13 v říjnu, kdy 1000 lidí vyšlo do ulic a zasquatovalo půdu, kdy se média a politici snažiliy hnutí rozdělit vytvářením rozdílu mezi "těmi dobrými" vyjednavači a "těmi špatnými" aktivisty.kami. Nejsou v tom ale úspěšní.é a lidé se snaží zničit tento rozdíl tak, že každý.á se účastní různých druhů akcí a že si jsou dobře vědomi.é tohoto problému, ale je to těžké a je stále těžší udržet lidi pohromadě, když schází společný prostor.

Lidé v Kodani také požadují vytvoření 'bezpečného' území. Dobrou zprávou je, že razie v březnu byly posouzeny jako nelegální a bude následovat kompenzace.

Poznaň, Polsko

Rozbrat je 13 let starý zasquatovaný prostor, nejstarší v Polsku. Je obrovský, s Anarchistickým klubem, dvěma bary, dvěma koncertními sály, prostorem pro bydlení (včetně wagenplatzu) a knihovnou atd. Nachází se v centru Poznaně, má 3 soukromé vlastníky, kteří vlastní různé části domu, takže je vždycky těžké zjistit, co se děje.

Je jediným politicky aktivním squatem a není striktně autononmní, protože je používán různými politickými kolektivy. Anarchistický černý kříž, Anarchistická federace, Anarcho-syndikalistické odbory (iniciativa pracujících) - ti všichni místo využívají. Velký důraz je kladen na boj proti ekonomické diskriminaci a na celkový sociální boj - zvyšování nájmů, ceny jídla, zvyšování plateb za služby, problém emigrace coby odpovědi na ekonomickou situaci v Polsku.

Squatterské hnutí v Polsku není nijak silné. Celkově existuje asi 10 squatů, z nichž většina není politicky aktivní.

Existuje dobrý squat ve Varšavě, který funguje asi dva roky a ačkoli byla jeho část zbořena, nalézají teď další místo. Také existují 4 squaty ve Wroclavi.

Neexistují žádné regulace ohledně squattingu a v současné době nečelí žádné represi, ale, stejně jako všude, je tu silná gentrifikace.

Pro dny April2008 se pravděpodobně zaměří na boj za nižší nájmy.

Od schůzky v Dijonu došlo ve squatu k policejní akci.

Londýn, Anglie

RampART je 3 a půl roku starý a je součástí obytného bloku: dílna a tři obsazené domy. Majitelé se změniliy a domům teď hrozí, že budou zbourány, nicméně sociální centrum není v okamžitém ohrožení. Je to poslední dům v ulici, která neprošla rozvojem.

V Londýně zasquatovaná sociální centra vydrží nejdéle půl roku, protože město (stejně jako každé město) prochází stabilním, nelítostným procesem gentrifikace. V Londýně je přes 80 000 prázdných budov a odhadovaných 20 000 squatterů.ek, včetně hodně východoevropanů.

Existuje slabá koordinace mezi zasquatovanými prostory nebo nějaká solidarita a většina squatů slouží k bydlení a nejsou politické.

Je vyvíjena nějaká aktivita proti gentrifikaci a místní kampaně proti Olympiádě v Londýně v r. 2012, která bude znamenat vystěhovávání squatů a možná i dalších bytů.

Při prvním vystěhování se lze ubránit, protože můžete zjistit datum, kdy k němu dojde, ale pak policie a soudní vykonavatelé mohou přijít kdykoli. Lidé v RampART se snaží vytvořit více jednotnosti mezi různými prostory a chtějí udělat přehled událostí podobný Info-Usurpa v Barceloně. Existuje mailing list londýnských sociálních center a také Národní síť soc. center, ale existují spíše jen jako prázdná jména.

Slabinou sociálních center a squatterské scény v rámci aktivity a solidarity odráží celkový stav radikálního hnutí v Anglii. Od dijonské schůzky bylo naplánováno národní setkání, které se uskutečnilo v únoru v Leedsu.

Brighton, Anglie

Obsazené prostory v Brightonu jsou hlavně pro bydlení. Dlouhou dobu neexistovala žádná zasquatovaná sociální centra, protože jsou strašně rychle vystěhována, často i nelegálně.

Lidé jsou vyhoštěniy ze Sussexu (kraj) poté, co jsou vystěhovániy z travellerských (wagen) kampů.

Titnore Woods je nicméně protestním kampem proti plánovanému bytovému rozvoji, které teď funguje několik let.

Cowley Club je koupené, samosprávné libertariánské sociální centrum. Funguje asi 4 nebo 5 let.

Leeds, Anglie

Squatterské hnutí je tu silné už mnoho let.

Je především o bydlení a existuje docela dost squatů. Některé vydrží až několik let, některé jenom pár týdnů.

Existuje silná touha mít více politických squatů a jsou také plány v raném stádiu připravit něco takového.

A-spire bylo příležitostné sociální centrum, které bylo založené spíše na myšlence kolektivu, než budovy. Po dobu asi 5 let, dvakrát nebo třikrát do roka se A-spire objevilo na několik týdnů nebo měsíců a pak zase zmizelo. Bylo opravdu důležité při vytváření kontaktů mezi různými skupinami v Leedsu: politická scéna, hudební scéna, free parties scéna, a pro informování nových lidí. V posledních letech byly squaty Maelstrom a Technopolis krátkodobými prostory široce zaměřenými na boj proti společnosti kontroly a sledování, Queer Mutiny squatovalo budovy pro akce a Hannover Square a Newton Grove úspěšně vytvořily silné vztahy s žadateli.kami o azyl.

Existuje směřování ke kupování a pronajímání prostor na základě uvšdomování si důležitosti něčeho stabilního a trvalého a potřeby prostorů, z nichž bychom se mohliy mobilizovat. A lidé jsou frustrovaní z neustálých vystěhování. Ale je velká debata o této tendenci k vytváření legálních prostorů a jejich důsledcích na radikalizmus.

Toulouse, Francie

Existuje velké propojení mezi vesnickými a městskými oblastmi, každá z nich poskytuje jiný kontext pro hnutí.

Vesnické prostory mají sklon být dlohodobější a ve městě je to různé.

Jeden ze squatů, který v Toulouse fungoval 11 let, byl vystěhován minulý rok, ale jiný squat La Chapette má dlouhodobější perspektivu a bojuje spolu s bezdomovci o znovunabytí veřejného prostoru. Za důvod, proč má dlouhodobější perspektivu, je považována společná fronta v sousedství.

Nápady na April jsou zaměřit se na znovunabývání veřejného prostoru, bojovat prit městské renovaci, která vnucuje rozdělení mezi prostory. Existuje silná touha po odporu proti atomizaci a fragmentaci veřejného prostoru.

Soluň, Řecko

Yfanet je velká továrna poblíž centra, která existuje jako autonomní centrum poslední tři roky. Byla zasquatována po EU Summitu v r.2004, když si lidé uvědomiliy, jak malou viditelnost ve městě měla anarchoautonomní scéna - a pouze s nějakými 40 lidmi zapojenými do akcí. Tak se rozhodliy obsadit budovu a udělat viditelný projekt s kavárnou, kompy, politickými sdruženími.

Nicméně nechtějí vytvářet autonomní ostrůvky a velmi se snaží o propojení se sociálními hnutími v jejich celku. Projekt Yfanet například vytvořil kontakty s některými imigranty a kolektivy, které se zabývají kauzou smrti 3 imigrantů a hospitalizací 200 dalších po fotbalovém zápasu mezi Albánií a Řeckem.

To byl první opravdový pogrom proti imigrantům v Řecku. Proběhly demonstarce jako odpověď na tuto situaci a byl zničen koncentrační tábor pro přistěhovalce.

Co se týče rozvoje města, existují špatné sociální podmínky a nové formy života. Na univerzitě bylo po dobu jednoho roku hnutí a všude probíhal obrovský konflikt.

Yfanet byla továrna vyvlastněná v r.1967, kdy propustila všechny zaměstnance. Místo zůstalo prázdné, vlastněno Národní bankou, dokud nebylo obsazeno. Teď bylo prodáno ministerstvu kultury, které z něj chce udělat galerii. Nepřítelem není banka nebo soukromý vlastník, ale stát. To je nová situace a oni se snaží otevřít toto téma ve městě, ale nevědí, jestli to bude fungovat.

V Soluni nikdy nebylo málo místa k bydlení, takže historie squattingu byla vždycky historií anarchistů/autonomistů, kteří vytvořiliy autonomní prostory jako politický a sociální nástroj.

Prostory v Aténách a v Soluni jsou propojené s anarchoautonomními myšlenkami a squatting je především chápán jako součást celkového odporu proti nadvládě. Squatterská praxe není o obraně specifického místa, ale o celkovém odporu, šíření myšlenek a tvorbě konfliktu v každodenním životě. Proto měliy pocit, že diskuze o ubránění toho nebo onoho prostoru není tak zajímavá. Zajímavější je diskuze o tom, co tyto prostory znamenají a co vytvářejí a jak zobecňují boj a to, jak se tyto vztahy a projekty rozvinuly v rámci prostoru se může dostat i mimo jeho zdi po vystěhování.

Autonomisté.ky v Soluni se podílejí jenom na demonstracích, které samiy organizují. Neúčastní se demonstrací organizovaných mainstreamovou levicí, ale účastní se na smíšených studentských demonstracích. 1. máj byl v minulém roce větší než obvykle, s účastí 800 autonomistů.ek (obvykle kol. 300-500).

Strategické zájmy zlepšují viditelnost, otázka flexibility a šíření myšlenek a toho, jak autonomní prostory spoluexistují a propojují se s širším hnutím za společenskou změnu/společenským prostorem. Je to o tom, co řekneme, nejen o struktuře. Můžeme najít jiné prostory a chceme vytvořit hnutí, ne alternativy.

Lelas Karayanni

Squat Lelas Karayanni 37 funguje v Aténách už 20 let jako prostor pro bydlení, kolektivní život a sociálněpolitickou činnost. Je to samosprávné místo, kde se lidé setkávají, komunikují a mohou se vyjádřit. Je spravováno anarchistickým kolektivem a poskytuje prostor pro mnoho aktivit: shromáždění, filmová představení, otevřené diskuze, publikace a divadelnickou skupinu. Vznik squatu byl motivován hledáním kolektivních, na hnutí postavených odpovědí v opozici k vnucenému kapitalistickému modelu života. To všechno, společně s jeho vývojem během let, díky rozhodnutím, která byla přijata lidmi, kteří působiliy ve squatu a jeho prostřednictvím, dalo vzniknout tomuto prostoru, jenž neoddělitelně patří k intervenci anarcho-antiautoritářů na/v sociálních a třídních bojích. Všechna jednotlivá období, kterými za dvacet let prošel, přinášela hnutí odporu, díky nimž jsme se potkaliy. Boje studentů škol a univerzit, a také mládeže, boje v továrnách obsazených zaměstnanci, vězeňské revolty, solidární boje za vězněné kamarády a přistěhovalce, odpor proti kapitalistickému drancování přírody, komercionalizaci a kontrole veřejných městských prostor, mobilizace proti globalizaci moci a jejím vojenským výpravám, boje za svobodu a důstojnost v každém koutě planety, od bouřících se Indiánů na Jihu až po kapitalistická města Severu... Existují okamžiky ve squatu a jiné, kdy se naše slova a aktivity pokoušejí najít širší společenský záběr při manifestacích a demonstracích.

V několika málo větách můžeme říct, že squat je územím, kde se setkávají lidé, kteří přicházejí z bojů v ulicích, a zároveň je územím, které neustále obnovuje tuto schopnost podílet se na těchto bojích, v ulicích. V moderní realitě společenského a třídního nepřátelství, je existence samosprávných anti-autoritářských prostorů rozhodující, protože tyto prostory vytvářejí základny pro znovunabytí sociálního prostoru, který byl vyrabován coby zboží, a který je v současnosti pod dohledem systémů kontroly a stává se polem pro rasistické pogromy a policejní operace "nulové tolerance", kvůli bezpečnosti těch nahoře. Jsou viditelnou součástí širšího boje za svět bez těch, kdo vládnou, bez států a hranic. Čím více kapitalistická dravost a státní represe nabývají na intenzitě, jsou squaty a samosprávné prostory stále častěji cílem represivních mechanismů. Squat LK37 v minulosti čelil mnoha požadavkům majitele na ukončení squatu, k tomu navíc čelil třem policejním zátahům - které byly iniciovány ze strany policie a nikoli z majitelovy strany - kdy byliy squatteři.rky během 90tých let vězněni.y. Od r. 2002 až dodnes se majitelé budovy, tři univerzity, snažiliy najít způsob, jak dosáhnout vystěhování, aby byla budova buď opuštěna (což byla po 25 let před obsazením) nebo aby ji mohliy využít pro zisk (což už se děje s mnoha budovami, které patří univerzitě a jsou pronajaty korporacím a bankám). Ale nebyla to pouze oficiální státní represe, jíž musel squat čelit. Byliy to také fašisté.tky - rváči.ky oficiálního státu, kteří zaútočiliy. V lednu 1992 po skončení nacionalistické rally zaútočil na squat gang fašistů.tek a způsobil škody. V nedávné minulosti, 19. dubna 2005, pak došlo ke krvavému útoku fašistických vrahů, při němž byliy dva.ě kamarádi.dky poraněniy nožem. 7. října 2005 se pokusiliy budovu podpálit a 24. srpna 2007 se snažiliy podpálit motorky, které patřily squatterům.kám. Fakt, že squat existuje 20 let, není pouze zásluhou rozhodnosti lidí, kteří tu žijí nebo jsou tu aktivní permanentně, ale také díky solidaritě kamarádů a přátel, kteří uznávají, že squat LK37 vždycky jednal solidárně s lidmi, kteří bojují a jsou pronásledováni.y, a kteří připouštějí, že "každý útok proti jednomu z nás, je útokem proti nám všem".

V Řecku a nejen tady je dnes represe pro stát a ty nahoře rozhodujícím prostředkem k tomu, aby mohliy vnucovat svoje anti-sociální projekty na každé úrovni života bez jakéhokoli odporu. Represe se zaměřuje na celou společnost a na všechny, kdo bojují proti vykořisťování a útlaku, zejména na radikální součásti tohoto odporu, anarchist.k.y a antiautoritáře.ky. V tomto kontextu squaty a samosprávné prostory čelí represi, protože představují viditelné body vztahující se k sociálním a třídním bojům. Konkrétně během posledních dvou let byly v Aténách násilně vyklizeny dva squaty (Santa Barbara a Myllerou&Germanikou) a některé další v jiných městech v zemi se setkávají s represí (jako Matsagou ve Volosu, Delta v Soluni, Villa Amalis v Aténách). Současně s tím se v tisku často objevují scénáře, inspirované policií, zaměřující se na squaty a samosprávné prostory, které připravují cestu k jejich potlačení.

Pro nás je represivní politika praktikovaná proti zasquatovaným a celkově všem samosprávným sociálně-politickým prostorům v Evropě součástí totalitní agrese proti hnutím odporu, které čelí širším státním a kapitalistickým reorganizacím. Mezinárodní terminologie "totální bezpečnosti" a "nulové tolerance" jsou v praxi také testovány při potlačování odporujících samosprávných prostorů. Nedávné příklady, nejlépe svědčící o této represi samosprávných prostor v Evropě, byly operace proti squatům a jiným místům v Německu, které předcházely mobilizacím proti G8, a také přímý útok na radikály a vzpouzející se mládež v Kodani při vystěhování Ungdomshuset - pokus o neutralizaci boje squatterů.ek a solidárních lidí. Ale na rozdíl od toho, co si přejí šéfové, represe neznamená úplný konec. Už teď je zřejmé, že díky odhodlání a společenskému vlivu boje na obranu Ungdomshuset v Kodani, nemohou být represivní politiky proti samosprávným místům v Evropě chápány pouze z pohledu represivní agrese, ale také z pohledu odporu. Protože výraz mezinárodní solidarity s bojem v Kodani otevřel cestu pro širší solidární boj, nad rámec Ungdomshuset. Boj, který je založen na vědomí, že nestojíme pouze proti lokální, ale také celoevropské represivní politice, a že nestačí, aby každý dokázal ubránit pouze své vlastní prostory, musíme bránit všechna místa, všichni a všechny dohromady.

Čelíme sílícímu kapitalistickému vykořisťování, represi a společenské kontrole. Rozhodnutí lidí, kteří jsou spojeni.y se samosprávnými prostory, vytvořit příležitosti k setkání a ke komunikaci, společnému odporu a k solidaritě je v tomto okamžiku strašně důležité. Takovou specifickou příležitostí, je pro nás výzva k decentralizovaným akcím na podporu squatů a autonomních prostorů.

Represe obklíčí kohokoli, kdo se brání novým způsobům vykořisťování a potlačování, které šéfové chtějí v Evropských městech nastolit. Obrana squatů a samosprávných prostorů jako takových se netýká pouze těch, kdo jsou za ně okamžitě zodpovědní.é. Týká se každé.ho, kdo se proti represi staví na odpor.

Spojenci.kyně z obsazeného území Lelas Karayanni 37.

http://www.geocities.com/lelas_k

Kanada

V Torontu se tento rok uskutečnil velký pochod a obsazení budovy. Nejdéle trvající squat vydržel 3 měsíce a většina squatů je tichých. Většina squatterských iniciativ vydrží 3 až 4 hodiny a pak jsou vystěhovániy.

Když přijel na návštěvu papež, lidé si vybraliy budovu bez majitele a zasquatovaliy ji. Stát postavil ozbrojenou stráž na budovu po dobu 5 měsíců po vystěhování. Důraz není v Torontu kladen ani tolik na vytvoření autonomního prostoru, jako na vytvoření bydlení pro bezdomovce a chudé, a squatting je někdy používán jako lobystický nástroj k vytvoření nátlaku na vládu, aby poskytla více sociálního bydlení a z prázdné budovy udělala byty.

Zájem na Aprilových dnech projevila také skupina zabývající se domácím násilím, protože ženy, které trpí domácím násilím často nemají kam jít. OCAP také plánuje malou akci na April.

V r.2003 se 6 měst zapojilo do Národního dne squattingu. Pro April bude podobná výzva.

Otázka obsazení prostoru v Kanadě samozřejmě přesahuje autonomní scénu. Existuje také Indiánský proud pro znovunabývání své půdy prostřednictvím obsazení. Někteří se nepovažují za squattery, jakými jsou běloši, ačkoli to není postoj každé.ho, protože ne všichni původní Američani jsou nacionalisti a neřekliy by, že všichni bílí jsou squatteři. Hnutí First nations zasquatovalo bývalou vojenskou základnu a udrželo ji po 8 nebo 9 let, a také 9 měsíců okupovalo sdružený důl, protože to bylo na jejich půdě. Kanada ABC propagují případ Seana Branta v souvislosti s touto okupací. Také zablokovaliy hlavní dálnici, což stálo vládu miliony dolarů.

Existuje oblast obsazené půdy v BC, která je obsazená už 7 let a čelí vystěhování před r.2010, kdy budou v Britské Kolumbii Zimní olympijské hry a budou se stavět lyžařská střediska.

Montreal se od Toronta velmi liší, je tam velký rozdíl mezi anglicky a francouzsky mluvícími komunitami. V r.2001 bylo velké sociální centrum drženo po dobu 10 měsíců, ale od té doby se nic nového nestalo. Lidé by rádiy otevřeliy eko-vesničku v centru Montrealu. Celkově, každopádně rozdělené město.

Řím, Itálie

Torre Maora bylo obsazeno v r.1992 a je jak prostorem pro bydlení, tak sociálním centrem: je to prostor pro aktivity kolem otázek osvobození zvířat a bojů za vězněné, také tam jsou koncerty, benefity a knihovna.

Od r.1994 až doposud probíhala v Itálii kampaň za legalizaci squattingu, která rozdělila různé prostory na ty, které akceptují legalizaci, a ty, které odmítají. To hnutí rozdělilo.

Knihovna se podílí na zkoumání, komunikaci, distribuci a šíření anarchistických myšlenek. Podporují hladovku 770 vězňů s doživotními tresty, která začala 1. prosince. Jde o boj za zrušení doživotních trestů.

Vůdci komunistického odboru se rozhodliy pro nulovou toleranci squattingu. Silná politická represe: úřady udělaly razie ve squatovaných prostorách před dvěma lety, jako výsledek politického procesu, kdy byliy kamarádi.ky obviněniy ze styku s teroristickými/subverzivními organizacemi. Úřady tento proces použily k nátlaku na místa, která nechtějí přijmout kontrakty s vládou.

Amsterdam, Nizozemí

Existuje proud, který chce squatting udělat ilegálním, ale někteří (Východní Amsterdam) jsou toho názoru, že tohle není podstatné a že podmínka ilegality by pro squatterskou scénu mohla dokonce znamenat pozitivní vývoj a pohnutí se směrem ven z ghetta.

Za posledních 10 let se squatting zaměřoval na bydlení a Amsterdam byl takovým malým squatterským rájem, což není nic slavného. Squatterské hnutí a sociální prostory, které vytváří, potřebuje být více propojeno s širším sociálním hnutím.

Touží po zasquatování specifického prostoru a vysvětlit proč, dát tomu větší politický kontext.

Dijon, Francie

Les Tanneries existují 10 let. Předtím tu nebylo žádné squatterské hnutí.

Má anarchistické pozadí a zaměřuje se na obsazování a sociální prostor.

Během let se stalo anarchistickým centrem.

Bylo obsazeno v r.1998 navzdory lokální represivní vládě a obsazení provázela spousta akcí, kolektivní síly a nějaká jednání. Teď jsou Les Tanneries částečně zasquatované a mají kontrakt. To bylo těžké rozhodnutí (podívejte se na Německo). Lidé se nechtěliy podílet na procesu, který by pomohl legalizaci a přinesl více represe pro ilegální prostory. Zúčatniliy se národní debaty o legalizaci autonomních prostorů a nakonec se rozhodliy po prodiskutování otázky s lidmi z jiných autonomních prostorů.Ve Francii je v hnutí napětí mezi těmi, kdo chtějí konfrontační squatting a těmi, kdo chtějí nekonfrontační. Les Tanneries myslí, že existuje prostřední cesta. Nakonec měliy pocit, že je potřeba mít nepřechodná dlohodobější místa. Nicméně potom, co byl podepsán kontrakt, proběhly další boje s radnicí.

Chtějí ven z anarchistického ghetta a propojit se s širším sociálním hnutím, používaje místo pro bydlení, pro aktivity a jako útočiště. Ve Francii squatují lidé bez papírů, rodiny, přistěhovalci atd. Alespoň ve větších městech. Les Tanneries chtějí budovat toto hnutí. Když se vláda pokoušela udělat nové zákony ohledně squattingu (které je v současnosti legální, ačkoli vystěhování mohou přijít velmi rychle), na odpor se nepostaviliy jenom anarchisté.ky, ale také jiné komunity. Není mnoho koordinace mezi autonomními prostory ve Francii, ačkoli proběhl den akcí proti Socialistům v 17 městech.

Autonomní prostory ve Francii se podílejí na hnutích proti věznění, proti sledování, proti biometrii, na podpoře lidí bez papírů a v nedávné době také na otázkách týkajících se nepokojů na předměstích v r.2005, a proti CPE. Akce se dostávají do ulic, dochází k ekonomickým blokádám, obsazování univerzit. Lidé ze squatterského hnutí viděliy, jak moc uzavřeni jsou ve svém ghettu a že jde o hnutí bez rokou a bez nohou. A tak hodně energie vložiliy do zapojení se do hnutí mimo jejich zdi a na některých místech byliy velmi úspěšníé. To ale také znamená, že stát je více represivní ne proto, že lidé squatují, ale proto, že jsou zapojenié do konfrontačních politických aktivit.

Grenoble, Francie

V posledních 8 letech došlo k obnově squatterského hnutí, zejména v posledních dvou letech.

Squat 400 Couverts poskytoval platformu pro různé kolektivy a sdružení anarchistická i jiná. Byl vystěhován před dvěma lety, což mělo za následek rozptýlení a lidé se teď zabývají otázkami bydlení, někteří bydlí na venkově, jiní ve městě.

Osoba z Grenoblu jasně řekla, že mluví sama za sebe a je součástí určité skupiny lidí. Má pocit, že autonomní scéna v Grenoblu by měla prospěch z větší viditelnosti a že lidé, kteří squatují, se potřebují více scházet. Ačkoli tam vládne levice, squatting je potlačován. Objevily se pokusy rozběhnout intersquatterské fórum. Jde hlavně o divnou fázi po "zlaté" éře squattingu. Poslední budova, která byla vystěhována, byla podpálena, aby už nemohla být znovu obsazena.

Co se týče Aprílových dnů, v Grenoblu není žádná společná pozice a také žádné praktické návrhy. Lidé jsou v současnosti zaměstnáni studentským hnutím. Zpětná vazba z tohoto setkání bude důležitá pro vytvoření nějakých nápadů.

Někteří lidé z Grenoblu se rozhodliy být proti legalizaci, protože nechtějí vytvořit historický precedens.

V Grenoblu jsou různé perspektivy: je tam nová generace squatterů.ek, kteří by rádi založiliy intersquat; také je tam zájem na legalizaci; rozpor mezi představou squatu jako soukromého prostoru a jako veřejného prostoru, který může působit jako mezičlánek s širší společností a jako prostor pro organizování akcí.

Mannheim, Německo

V posledních pěti letech tu probíhá proces renovace, sledování a podpora konzumu, chudí jsou vytlačováni pryč.

Squatování je těžké: policie se ukazuje být velmi tvrdou a vystěhování jsou rychlá. Existuje tam několik anarchistických a anti-represivních kolektivů a je hodně akcí a blokád ulic, ale je potřeba větší vzájemná koordinace.

Lyon, Francie

Squatting je opravdu snadný - "dokonce i policajti squatují!"

Před dvěma lety došlo k obnovení squatterského hnutí, bylo otevřeno 10 nových squatů na předměstí a to nejenom lidmi ze scény.

Minulý rok se squatteři.rky také začaliy vracet do centra, které je opravdu buržoazní.

Existuje velký intersquat s nějakými 60 lidmi, kteří se scházejí jednou za měsíc a organizují program aktivit a organizují se proti represi.

Její kolektiv zasquatoval budovu na venkově blízko Lyonu potom, co byl jejich squat ve městě vystěhován v září po GIG. Venkovská oblast je super-bohatá a je to úplně jiná zkušenost a je dost těžké udržet vztahy se squattery.kami ve městě. Ale chtějí se pokusit opustit rozdělení město/vesnice - ne aby se "vrátiliy zpět k půdě", ale také pryč od absolutního zaměření se na městskou strategii, poskytnout vesnický autonomní prostor.

V Lyonu je hodně akcí kolem zesilující společenské kontroly a sledování.

St Etienne, Francie

Jejich squat byl vystěhován před měsícem, ale byly otevřeny jiné.

V květnu bude soud o nedávném pokusu o squatování. Obvinění jsou z úmyslného poškození a odmítnutí poskytnout DNA. Věří, že tento soud bude použit jako příklad ke kriminalizaci squatterů.ek.

Aprílové dny použijí ke zviditelnění pokusů o kriminalizaci squattingu.

Brusel, Belgie

Nemají dlouhodobé sociální centrum, ale lidé jsou propojení se silnými společenskými hnutími jako lidé bez povolení k pobytu.

Probíhala silná represe a mnohem méně tolerance ohledně squatů: poslední dva pokusy trvaly 10 měsíců a jiný squat vydržel 10 dní. lidé se teď soustředí na akce v malých skupinách.

Leipzig, Německo

Autonomní okrsek, to byla v 90tých letech celá ulice plná zasquatovaných baráků, teď byl tento okrsek zlegalizován, ačkoli stále jsou konflikty mezi těmito domy a radnicí, a problémy s gentrifikací.

Stále existuje alternativní bydlení s veganským trhem, komunitním prostorem a s kavárnou.

Také existují dva legalizované wagenplatzy.

Neexistuje žádná velká komunikace mezi těmito prostory.

Litva

Infošopy a letní tábory pro aktivist.k.y a feminist.k.y.

Ženeva, Švýcarsko

Squaty prohrávají bitvu. Tento rok byly zavřeny 3 squaty.

Došlo k odporu s blokádami ulic a přímými akcemi, a čtyři squaty byly udrženy 99 hodin.

Jeden kolektiv se začal organizovat kolem otázky chudých životních podmínek a chtějí zorganizovat stávku proti nájmům, které, zdá se, v tomto okamžiku rostou.

Život squatu

Když se probudím, je cítit vůně kávy, z kuchyně se ozývají hlasy a smích, několik lidí už musí sedět u snídaně. Jdu se osprchovat, bručím, došla teplá voda. Po třetí kávě a živé diskuzi nad posledními články v novinách, si uvědomím, že mám zpoždění. Skočím na kolo a jdu se přidat k celé tlupě lidí a postarat se na zahradě o brambory, vytrhat plevel na záhonech, sklidit červenou řepu a fazole, bojovat proti slimákům.

Po našem zahradnickém obědě se vracím na barák; dnes odpoledne se starám o Zoé, jedno z dětí z našeho baráku. Po siestě ji vedu do kolektivních jeslí. Zatím jsem se rozhodla děti nemít, ale starat se o děti druhých je vpohodě, každopádně jestli je mít budu, tak chci, aby vyrůstaly s dalšími dětmi a dospělými. V jesličkách si hrajeme s Gustavem na panenky a s Matildou na kamion. Třídím nové pytle s dětským oblečením pro free-vetešnictví. Ve čtyři se se k nám přidávají dospělí a všichni-všechny jdeme do parku.

Na cestě zpátky znovu přemýšlím o těch článcích o squatech, které jsme četli.y ráno. Zas jsme jednou konfrontováni s nestydatou slátaninou a tyto řeči o ilegalitě našich životů mě opravdu začínají lézt krkem. Když je squatování nelegální, pak všechno, co z něj vychází musí nutně být špatné. Přitom jsme neustále svědky toho, jak je to, co požadujeme, přebíráno: tuhle projekty "ekologické čtvrti", tamhle bytová družstva, Agenda 21 a udržitelný rozvoj se všemi možnými příchutěmi. Viditelně, to, co vadí, není žít podle těchto kritérií, ale dělat to naším způsobem bez požádání o dovolení. A navíc nás otravují kvůli nelegálnosti squatu, ale nikdy se nemluví o nelegálních postupech, k nimž sahají majitelé a jejich spojenec Stát*. A nikdy se nemluví o existujících zákonech, které např. umožňují Státu uplatňovat svoje předkupní právo na prázdné domy a právo na vyvlastnění v případě bytové krize**. A nechoďte za mnou s názorem, že spekulace už neexistuje! Realita je taková, že vidíme jednoho majitele, jak získá dvě budovy za dva miliony franků a za pět let budou nájmy zase znovu neomezené, to všechno jenom proto, abychom "konečně udělali.y byty pro lidi, kteří je potřebují", a přitom tam předtím bydlelo 80 lidí! A potom, tahle diskuze o legalitě a nelegalitě se nikam nehýbe. I když jsou jejich procedury k našemu vystěhování legální, zákony se pořád mění, jsou dělány těmi, kdo z nich mají prospěch, takže zákony nám nezabrání požadovat právo na jiný život, autonomní a samosprávný, v prostorách, které jsme si vybrali.y.

Dnes večer je baráková schůzka a je spousta věcí, o kterých je třeba diskutovat: vyskytla se závada na trubkách a jeden hajzl je ucpaný. Kdo se toho ujme? Máme izolační materiál, pro který je třeba zajít do skladů, kde pracuje Jerome. Taky musíme najít nějaký termín pro Geraldine, která nám přijde vysvětlit, jak opravit olejová kamna. A taky se ještě musíme domluvit, kdo tu bude v době, kdy Yvan a Marcia budou cestovat a také musíme zorganizovat příští vaření: jsme na řadě, takže musíme uvařit pro ostatní baráky. Máme hory ječmene, tak co kdybychom udělali.y obrovský taboulé? A je tu také Isa, která nám musí udělat shrnutí poslední schůzky Intersquat. To bude pěkně dlouhá schůzka...

Při čekání na začátek schůzky se nás několik sejde v kuchyni, Stef bere z ledničky černé ředkve: "Víte někdo, jak se tohle vaří?" Koukáme na sebe a chechtáme se. Nakonec Emile zavolá svojí babičce, která nám dá recept. Je to supr znovu se učit vařit zeleninu, která u nás roste a na kterou jsme zapomněli.y, a navíc to nechutná špatně.

Konečně si jdu lehnout, schůzka byla supr a jídlo fakt dobré. Hlavu na polštáři, přemýšlím: nikdy se neomluvím za to, že nežiju, abych platila nájem, abych strávila život vyděláváním na něj, abych se umořila v zaměstnání a musela polykat prášky na nervy. Chci nadále trávit své dny s dětmi a s přáteli-přítelkyněmi, dělat to, co se mi líbí, a ne pouze to, k čemu jsem nucena.

Žít ve squatu není pouze odpovědí na bytovou krizi, je to návrh na jiné způsoby uspořádání našich životů. Dokud na to budeme mít chuť, vždycky to bude aktuální! Obsazujeme místa a ulice, abychom experimentovali.y s jinými způsoby, jak věci dělat, jinými, než ty, co jsou nám vnucovány, a abychom uskutečnili.y svá přání. A dobrou noc, sakra, a dlouhý život našim barákům!

*) Např. administrativní rozhodnutí (opravy a úpravy budov), které umožnilo vystěhování Rhina, nebylo publikováno ve FAO (oficiální dokument, kde se musejí objevit administrativní a legislativní rozhodnutí). **) Stát může použít svoje zákony od chvíle, kdy množství prázdných bytových prostor je pod hranicí 2%. Už několik let se množství nachází hluboko pod hranicí (aktuálně 0,3%).

Czech Republic

Prohlášení k pražské akci 12. dubna 2008

NÁS NEZNIČÍTE!

Dny na podporu squattingu a autonomních komunit - 11. a 12. dubna 2008

Zápas o autonomní zóny pokračuje

Po sérii represí namířených na autonomní centra v minulém roce přichází odpověď – celoevropská akce na obranu nezávislých prostor, svobodných společenství, která se odmítají slepě podřídit diktátu establishmentu.

Idea squattingu je nepochybně starší než idea soukromého vlastnictví a i dnes pro nás představuje legitimní a adekvátní reakci na řadu problematických mechanismů současné společnosti.

Ve zbyrokratizovaných systémech však sílí snaha tuto aktivitu tvrdě potírat. Na svobodné zóny útočí nenasytné developerské korporace často přímo spojené s mistními politickými elitami. Ve snaze výhodně zpeněžit poslední centimetry atraktivních pozemků neváhají obcházet či zcela ignorovat zákony, kterými se jindy pokrytecky zaštiťují. Nezastaví se ani před záměrným ničením historicky cenných a chráněných objektů. Pokud objekt či jeho část po anexi slouží veřejnosti, je orientován spíše na luxusnější klientelu, slabší příjmové skupiny ho mohou pouze uctivě obdivovat. Někde jsou do spekulací s nemovitostmi zapojeny přímo zločinecké struktury, pro které je lukrativnější nechat obytný dům zchátrat a místo něj postavit třeba automobilové garáže.

Autonomní prostory a komunity jsou trnem v oku i policejním aparátům, pro které představují ohnisko nepohodlných myšlenek a postojů. Razie protiteroristických komand v něměckých squattech před loňským summittem G8 potvrdily, že hysterie státních struktur se nezastaví před ničím. Odstrašujícím příkladem je rovněž známá kauza kodaňského domu Ungdomshuset. Tam se radnice neváhala spojit dokonce s fanatickou křesťanskou sektou, aby s její pomocí i s nasazením armády dům vyklidila a urychleně zdemolovala.

Mocenské elity vychvalují současné zřízení jako plně demokratické, zaklínají se svobodou a tolerancí. Když však přijdou do střetu se skupinami, které plně nesdíli jejich představy a zjistí, že od nich nemohou čekat žádnou podporu, jdou líbivá slova stranou. Skutečností je, že ovládané společnosti dnes spějí k ještě větší kontrole a squaty jsou jednou z překážek, která tento fantasmagorický sen o dokonalém sterilním uspořádání narušuje.

Přes tyto nebezpečné tendence neztrácíme optimismus. Věříme, že přirozenou touhu po svobodném životě nelze nikdy zcela potlačit. Každý tlak vzbuzuje i protitlak. Příklad kodaňské rezistence dokazuje, že i zdánlivě všemocné struktury je možné odhodláním a solidaritou přinutit ke kapitulaci.

Plně si uvědomujeme nepostradatelnost svobody jako základní podmínky existence a dalšího vývoje. Víme, že síla kreativity a experimentu je se svobodou nerozlučně spjata. Právě proto budeme každý pokus o její omezení tvrdě bránit.

Squaty a autonomní centra jsou jedním z míst, kde tento zápas povedeme.

Akce na podporu autonomních prostor se koná v sobotu 12. dubna 2008 na náplavce pod Palackého náměstím v Praze 2 od 14 hod.

SQUATEKK

O nic vás nebudeme žádat, na nic se vás nebudeme ptát! Budeme si brát, budeme obsazovat!

Když se půjdete projít po městě, ve kterém žijete, narazíte na spoustu prázdných domů. Většinou se jedná o objekty, které patří městu, ale to nemá peníze na jejich rekonstrukci. Jindy jsou důvodem majetkové spory či neprodejnost objektu (např. porušená statika objektu). Zajisté také vaší pozornosti neujde fakt, že nemalá část obytných domů se v průběhu posledních několika let proměnila v kanceláře. A to i přesto, že velké procento studentů, pracujících, rodin s dětmi a starých lidí nemá kde bydlet.

Různé formy moci, hierarchie a nadvlády, kterými je prodchnuta společnost, ve které žijeme, činí z našich životů pouhé přežívání. Místo toho, aby si každý z nás bral, co chce či potřebuje, jsme nuceni/y žádat o povolení, o povolení zaručené většinou ve formě ekonomické směny. Tato směna, zaručená ať již soukromým nebo společným vlastnictvím, umožňuje separaci jedince od zbytku okolního světa. Separaci jež je zvnitřňována ve všech sférách našich životů. Jsme nuceni/y nejdříve vyměnit svůj čas za peníze (v práci) a posléze peníze za uspokojení našich potřeb. Jakákoliv naše potřeba ať již kulturní (koncert, divadlo, výstava,atd.) či existenční (bydlení, šacení, stravování,atd.) je podřízena této logice směnných vztahů, což činní z našich životů pouhé přežívání.

Vzhledem k tomu, že toužíme vytvářet životy jako skutečně vlastní životy, domníváme se, že je třeba bojovat proti všem možným formám moci, hierarchie a autority. Zároveň se domníváme, že tento boj není třeba vést pouze „na barikádách“, ale především v našem každodenním životě ve vzájemné interakci s ostatními lidmi a přírodou. V souvislosti s tím, vnímáme squatting jako přirozenou reakci lidí, kteří nemohou v rámci daného prostředí nalézt prostor pro svou seberealizaci, nemohou se vyrovnat s hodnotami okolní společnosti. Squatting chápeme jako jednu z možností jak odmítnout nouzi vycházející z logiky ekonomického vlastnictví nebo se klanět požadavkům světa, který jsme nevytvořili/y, brát si zpět to, po čem toužíme bez toho, abychom kohokoliv žádali/y o svolení, kdykoli tato možnost vzniká!

V průběhu devadesátých let došlo k několika pokusům oživit opuštěné domy a vytvořit z nich otevřené prostory pro seberealizaci. V těchto prostorech nešlo jen o přežívání. Každý z těchto pokusů byl ve větší či menší míře právě protestem proti hodnotám a uspořádání kapitalistické společnosti, stejně tak i unikátní příležitostí pro rozvíjení rozmanitých druhů alternativní kultury, střetávání názorů a hledání možností lidského soužití na nehierarchických principech a v genderově nepodmíněných rolích v rámci otevřené komunity. To vše bez komerčních tlaků a ve snaze nalézt významy slov, jako jsou solidarita, samospráva, spolupráce a svoboda.

Opuštěné domy byly v rámci možností opraveny, byl jim vdechnut život. Dříve či později však došlo k jejich násilnému vyklizení. Významná část vyklizených domů další roky zeje prázdnotou a nadále nesmyslně chátrá.

Touto akcí nechceme pouze poukázat na bytovou krizi, ale navázat na squaterské hnutí, jehož počátky v České republice sahají do roku 1991. Squatteři a squatterky se v průběhu této krátké historie snažili/y vytvořit otevřený prostor pro nemainstreamové aktivity a ukázat, že komunitní způsob života postavený na vzájemné diskusi a genderově nepodmíněných rolích je možnou alternativou k současnému hierarchickému uspořádání společnosti.

Obsaď a žij!

Brozura (last edited 2008-06-11 20:47:49 by anonymous)